Úterý 27. července 2021, svátek má Věroslav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Názory

PITHART: Neslavme prohrané bitvy ani popravy

Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí. foto:  Petr Topič, MAFRA

Názor
Praha - Ještě glosa k té včerejší popravě. Byla opravdu monstrózní mimo jiné pomsta za akt násilí na hradě českých králů. Právě jí se ohraničuje konec velkého, autenticky českého vzepětí, které počíná také čímsi monstrózním, respektive hodně drsným: defenestrací z oken Novoměstské radnice. V obou případech to odskáčou vlastně úředníci. V prvním případě těla padají na hroty špičatých zbraní, ve druhém na hnůj.
  15:00

Mezi tím máme my Češi dvě století svých „velkých dějin“. Myslím, že těch největších. To jest takových, kterými máme odvahu i sílu ovlivňovat svět kolem nás. K dobrému, myslím tím k náboženské toleranci, nikoli především k šíření víry pravé, protože kdo to ví, která to je. Byli jsme tenkrát obdivovaným „lidem dvojí víry“ – a ono to fungovalo! Ne že by to fungovalo jen a jen u nás, ale fungovalo to tu hodně dlouho a mělo to pevné smluvní základy.

Další datum našich slavných neúspěchů

Zhudlařeným povstáním stavů, bitvou na té hoře (raději nejmenovat!), defenestrací a monstrpopravou to končí. Několika záškuby dějinami. Tak drsně, že když o 47 let po ní Prahu vysvobodí protestanští Švédové, mnozí Pražané už vůbec nevědí, jestli s nimi mají bojovat, nebo je vítat. Spíše s nimi bojují. Víra už zase není jen víra, ale pravá víra. Pravověří.

Tyto rozpaky trvají dodnes – viz znovuvztyčování mariánského sloupu, který spíše než pořádek v kalendáři či historická spravedlnost umožnila vztyčit ochromující pandemie.

Vidím to trochu jako to vznícení naděje koncem šedesátých let minulého století. Byla tu naděje, svět na ni slyšel, ale „stavové“, také svým způsobem nezvolení zástupci lidu, svoji při s tehdejším Římem zhudlařili, ostudně prohráli.

A nám přibylo jedno datum do kalendáře slavných proher. Čím víc proher, tím lépe pro nás, tím více bylo situací, kdy my byli na té správné straně. To je přece každému Čechovi a každé Češce jasné, vždyť důkazem jsou právě ty naše prohry.

Rád bych raději věděl, jak to bylo toho rána 23. května 1618, když se z paláce Smiřických dole na náměstí vydal koňmo i pěšmo na Hrad rozjařený dav, vyházet tu úřednickou pakáž z oken. Jedni věřili, že oni zlosynové jsou nástrojem císaře, jiní věřili, že se mu zpronevěřují. Jak to bylo po cestě? Šli vzhůru ulicí Ostruhovou, později Nerudovou, dodávali si odvahy? Pokřikováním? Nebo spěchali? Napili se po chvíli něčeho ostřejšího? Pak najeli i s koňmi – kam až? Kdo je nejvíc hecoval? Když se dostali nahoru, byli jistě uřícení…

Myslím, že to nebyl dobrý nápad. Šlo o dva kostely v pohraničí. Jaké se tam budou sloužit mše?

Po hanebně prohrané bitvě na té nejmenované hoře, která je horou jen ze stran útočících, dobývajících, bylo tohle gesto dosti ubohé. Jenže svlažovalo krev.

Čechům, jistě jako každému, zajisté sluší chrabrost ve spravedlivém boji. To ale není vyhazování z oken.

Šlo to u nás rychle: zprvu jedna víra, pak dvě, potom jejich klidné soužití. Pak zbytečná bitva, na které se chtělo ušetřit, vyhazování lidí z oken, pak svatořečení svatého Jana (prý nejbigotnější národ Evropy, píší tehdy o nás cizinci!), pak ještě trochu rozvlaženíčka rokoka, úpadek víry do rozumářství, biedermeier a skok po hlavě do nacionalismu: nejateističtější národ Evropy, prý. Bum, bác!

Nám holt sluší střídmější pití a násilí rytířské: tak jako muž proti muži v Heydrichově zatáčce.

Koukněte na Srby

Ten rozjařený průvod povstalců, táhnoucí Nerudovkou, měl kdosi tenkrát zastavit. Dějiny (jakože je to jen suma našich činů a nečinů) by se odebíraly povlovnějšími cestami.

Neslavme prohrané bitvy či dokonce popravy. Nelkejme nad nimi. Dělají to tak nám milí Srbové a nejde jim to k duhu, myslím si já.

Autor:

LETNÍ SOUTĚŽ: Už jste navštívili Archeopark Chotěbuz?
LETNÍ SOUTĚŽ: Už jste navštívili Archeopark Chotěbuz?

Vkládejte svoje tipy na výlety s dětmi a vyhrávejte hodnotné ceny po celé léto. Kam vyrazit tento týden? Navštivte třeba Archeopark Chotěbuz.