V Doxu mu uspořádal výstavu Otto M. Urban a jeho příběh vyrobil výtečně. Poskytnutá fakta snaživě přebírají další pisatelé, a to včetně sloganu o první výstavě utajeného malíře. Umělec se skrývá ve svém panelákovém bytě plném svých děl a prakticky z něj nevychází.
Jeho velká výstava láká davy, on žije už 10 let v izolaci. Kdo je tajemný plzeňský malíř Siegfried Herz? |
Přesně podle vzoru hikikomori, japonského fenoménu hypercitlivých lidí, kteří nemohou žít v chaotickém a stresujícím světě. Lože jest mu hrobem, neboť churaví, a také to na jednom ze svých obrazů zvěčnil. Miluje Richarda Wagnera (viz pseudonym), Muncha, Tarkovského, Bergmana… jak jinak. Svými inspiračními zdroji se netají. Také komponuje. Je prý neobyčejně skromný a tvorba je smyslem jeho existence.
  |
To je hezké, ale ne vždy to stačí, že? V bytě však nakonec přece jenom přijal nejmenovaného publicistu, který pak ze sebe vydal srdcervoucí popis zhlédnutého, přímo nádherný exemplář mediálního kýče. Ve svém textu též dovodil, že k takto pozoruhodnému odhalení na české kulturní scéně dochází jen jednou za několik dekád. Objev prý také využívá originální techniku – maluje totiž kávou. Ano, malíři přidávají do barev na svých plátnech leccos, nebudeme to rozebírat.
Jako správný rozervanec maluje Siegfried hlavně v noci, a činí tak vystřeleným citem, který má v srdci… A tak dále a tak podobně, řečeno slovníkem zmíněného textu – každého čtenáře musí pohladit po duši, že mezi námi žijí takoví jedinci. Viděno střízlivým pohledem, čtyřiatřicetiletý malíř maluje konzervativním způsobem, jako by žil o sto let dřív, žádnou zvláštní originalitu nepřináší a jeho díla jsou z větší části banální a taky hodně exaltovaná, což může někoho oslovit, ale že by šlo o objev, o tom lze s úspěchem pochybovat.
Záležitost s objevem utajeného výtvarného génia připomíná příběh s neexistujícím malířem Bohumilem Samuelem Kečířem, který před lety bavil veřejnost. Umělec, jemuž byl přiřčen úchvatný životopis cimrmanovských rozměrů, se dokonce dostal i na aukce. Má heslo na Wikipedii a údajně se narodil v roce 1904 a posledních deset let svého života strávil na psychiatrické klinice, která již neexistuje.
„Jeho“ obrazy ale existují a zjevně byly součástí propracované mystifikace. Kromě toho o Kečířovi napsal monografii jeden rakouský obchodník s uměním, který v něj stále zarytě věří. Objevení Siegfrieda Herze je jiné, ale je to opět důkaz, jak hladce lze rozpoutat mediální humbuk kolem díla, které není nijak výjimečné, jen to všechno stačí správně nastavit a spustit.
