Tak za prvé: dnešní noviny informují o tom, že ruský Gazprom počátkem března nejspíš přeruší dodávky zemního plynu Ukrajině. Důvodem má být to, že ukrajinský Nafothaz nezaplatil dluh 400 dolarů za únorové dodávky (to je divné, dnes máme ještě únor). Proto bude množství plynu, které proudí přes Ukrajinu, kráceno o dodávky pro Ukrajinu. Ze zkušenosti víme, že je to nejapná zástěrka za úplnou blokádu dodávek do Evropy.
Západ (včetně českého předsednictví) prokázal v lednu, že není schopen se bránit. Mlčky přistoupil na to, že viníkem je Ukrajina, kterou předtím zcela nezodpovědně lákal do své společnosti, dokud si Rusové pořádně nedupli.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Pro Rusy byl výsledek hned dvakrát uspokojivý: EU je papírový tygr a některé její země jsou proti ruské blokádě bezbranné hodně (Slovensko) nebo úplně (Bulharsko). Jiné, které zatím po EU jen šilhají (Srbsko) dostávají účinné varování.
Druhou záležitost dnes pěkně shrnuje v Právu pan Roškot. Francie spolu s Itálií jsou otevřeny myšlence vytvořit společný bezpečnostní prostor s Ruskem. Průkopníkem je, jak jinak, francouzský prezident Sarkozy. Rusové na výzvu slyší. Jejich představou je smlouva všech států sdružených v OBSE (instituce, která měla se spoustou pokryteckých a vyčůraných řečí petrifikovat rozdělení Evropy, jak vzniklo na počátku studené války) - na základě úplné rovnoprávnosti všech členů, samozřejmě. Tím by se NATO a EU dostaly do pozadí, a z Lavrovovy „východní Evropy“ by se opět stala země nikoho. A když by vznikl problém, není třeba „padnimáť samaljoty“, stačí zavřít kohoutky od plynu.
Vypadá to, jako by se schylovalo k novému rozdělení Evropy. Naštěstí pro nás je Rusko v o hodně nevýhodnější pozici než po skončení druhé světové války. Na neštěstí pro nás je česká společnost přinejmenším stejně rozložená, demoralizovaná a dezorientovaná jako tenkrát.
Proto je (v souvislosti s již odezněným výročím únorového puče) znovu připomenout: bránit se je třeba! A je nutné bránit se tenkrát, dokud ještě zbývají ústavní mechanismy, zaručující obranu v rámci demokratických procedur. Po pětadvacátém, když spadne klec, je už pozdě.
