Diky bohu existuje i jiny pohled na nemecky strach pred Amerikou a jine
argumenty, nez ty, uvedene v komentari pana redaktora Fliedra.
Cituji z breznoveho cisla nemeckeho tydeniku Welt am Sonntag:" ...pres 70% Nemcu soudi, ze Amerika hraje ve svetove politice prevazne negativni roli. Mnoho Nemcu ma strach spise pred tim, byt USA zatazeno do valky, ktera se jich t.zv. netyka, nez pred agresivnimi plany talibanu, islamistickymi teroristy, nebo pred iranskymi atomovymi plany.
Tato fundamentalni skepse vuci nejdulezitejsimu spojenci nemuze spocivat pouze na odmitani politiky prezidena Bushe. Vice nez on se totiz zasazuji o posileni vojenske ucasti Evropanu v Afganistanu americti
demokrate.
Jedna se zde tedy daleko vice o psychologicky paradox v mysleni nas,
Nemcu: prave proto, ze Americe za tolik vdecime, nechceme priznat, ze s vdecnosti jsou vzdy spojeny obeti. A tak horecne (my Nemci) hledame duvody, proc vlastne vubec nemusime za nic byt vdecni - a na vsem, co Amerika dela, hledame jen to spatne. Bohateho strycka, ktery man kdysi pomohl v nouzi nejvetsi, zacneme nenavidet v okamziku, kdyz jsme to sami nekam dotahli. Protoze samotna jeho existence nam stale pripomina skutecnost, ze jsme uspechu nedosahli pouze vlastnimi silami.
Prave proto, ze se zde jedna o psychicke a nikoliv racionalni priciny, je trhlina v transatlanticke duvere velmi nebezpecna. Ve svych dusledcich ohrozuje zaklady bezpecnosti v Evrope." Konec citatu.
K tomu lze jeste dodat: situace v nemeckem verejnem mineni - stejne jako v mineni vsech ostatnich evropskych statu s podobnym smyslenim, by se razem zmenila po prvnim konkretnim raketovem utoku na Evropu: Evropane by rychle dospeli ke staremu presvedceni, ze jim v nouzi nikdo jiny, nez Americane, nepomuze. Nikdo jiny toho neni totiz momentalne schopen. Ani vojenskou technikou, ani mentalne. O tom nas poucuji jak dejiny uplynuleho stoleti, tak i soucasna situace rozlozeni politickych a vojenskych sil ve svete.
