Když jsem před 46 lety viděl a slyšel zpívat Gustava Broma oslavnou píseň na Gagarina, dost se u mě tento jazzman shodil. V atmosféře doby to nebyl ani tak hold kosmonautovi, jako spíš óda na nemilovaný Sovětský svaz.
Nápad napasovat právě na tuto melodii hvězdy a pruhy z americké vlajky je ohromný – vždyť je vněm shrnuta historická proměna, které jsme se díky USA dočkali. I tato verze popěvku jistě vstoupí do dějin populární hudby.
Mám však obavy, zda Američané mohou pointu celé písně pochopit. Vždyť ji nepochopí ani většina mladších lidí u nás a samozřejmě ti starší – často bývalí členové KSČ - už vůbec ne.
