Sobotka měl jiný názor. "Nedomnívám se, že by Česká republika měla tuto arbitráž prohrát. Pokud by ale něco takového hrozilo, tak je třeba hledat kořeny v době, kdy se odehrály události, které se týkaly převzetí IPB ze strany ČSOB," tvrdil ministr financí loni v září.
Rámcovou dohodu s Nomurou Paroubek předjednal na své návštěvě Japonska loni v červenci a v neoficiálních debatách se svými kolegy pak prohlašoval, že k ní dojde, i kdyby se ministr financí se svými chráněnci z ČSOB stavěli na uši.
Sobotka ovšem Paroubkovo jednoznačné zadání ignoroval a navíc tvrdil, že dohodu nelze uzavřít bez účasti Československé obchodní banky, která IPB od státu v roce 2000 dostala se skoro neomezenými státními zárukami. Ale ČSOB o dohodu se státem nestála, takže ji od samého počátku bojkotovala. S obrovskými státními zárukami neměla ke smíru žádnou motivaci.
Po včerejším verdiktu arbitrážního tribunálu, který konstatoval, že český stát Nomuru poškodil, je jasné, že se Sobotka nemýlil pouze v jedné věci. A sice, že prvotní příčinu prohrané arbitráže, v níž stát může Nomuře zaplatit až čtyřicet miliard korun, je skutečně nutné hledat v době vlády Miloše Zemana.
Je však také jasné, že ignorováním Paroubkova zadání převzal velkou míru odpovědnosti za prohru i Sobotka. To by ho teď podle všech Paroubkových manažerských pravidel mělo stát místo.
Sobotka nesplnil zadání svého šéfa, což může stát českou státní pokladnu až čtyřicet miliard korun a sociální demokracii připravit o několik parlamentních křesel v červnových volbách. Tím se pasoval do role ideálního obětního beránka, který může být okamžitě předhozen veřejnosti, jejíž vztek si premiér dá jistě změřit svou oblíbenou poradenskou agenturou Penn Schoen & Berland.
Tak jednoduché to však asi nebude. Paroubkův vztah k Sobotkovi se totiž od loňského září dost proměnil. Jestliže Paroubek ještě loni prohlašoval, že Sobotku kvůli dohodě s Nomurou donutí "hodit ČSOB přes palubu", nakonec k ničemu podobnému sílu nenašel. Jako by ze Sobotky (nebo z ČSOB?) dostal strach.
Proto není moc pravděpodobné, že by teď chtěl svého ministra financí a úřadujícího předsedu ČSSD potopit. Navíc zbývá jen jedenáct týdnů do voleb a Sobotka je jedním z volebních lídrů strany. Hledat teď nového lídra pro jižní Moravu by bylo ještě složitější než zbavit se v Praze voličům krajně nesympatického Davida Ratha.
A tak se bude muset hledat nový obětní beran. Při tom zřejmě bude Paroubek se Sobotkou spolupracovat. Vodítkem může být následující Sobotkův výrok z loňského roku: "Vláda Miloše Zemana v roce 2000 schválila prodej IPB ve prospěch ČSOB a podepsala smlouvy, které poskytly ČSOB výrazné záruky." Vhodným viníkem se tak snadno může stát především tehdejší ministr financí Pavel Mertlík.
To ovšem velmi záleží hlavně na vysvětlovacích schopnostech Bohuslava Sobotky, což dal premiér najevo ve svém strohém včerejším vyjádření pro média. "V každém případě má tuto problematiku ve své působnosti Ministerstvo financí České republiky, které také disponuje relevantními informacemi," napsal Paroubek. Premiér se tím ocitá ve velmi složité situaci, ale do značné míry si za ni může sám. Buď měl Sobotku k dohodě donutit, jak původně plánoval, anebo se ho měl včas zbavit. Neudělal ani jedno, ani druhé, a tak se teď se Sobotkou ocitl na jedné potápějící se bárce.
K tomu všemu jeho straně klesají preference, sílí Strana zelených, slušně se rozjíždí kampaň ODS a proti ČSSD stojí rozlícení zdravotníci, k nimž se už pomalu přidávají i pacienti. Opravdu složitá situace.
