V plané diskuzi o tom, zdali Eugen Czernin byl nebo nebyl Čech, mohu po prostudování četných archivních podkladů konstatovat, že na rozdíl od jiných příslušníků starého šlechtického rodu jím nebyl, aniž bych měl cokoli proti Němcům. Jsem schopen pochopit i to, že si jeho vídeňský vnuk (ročník 1956) v zájmu vidiny restitucí majetku nasadil co nejúčinnější růžové brýle.
O tom, jak se Czernin choval již po roce 1932, kdy zdědil panství Petrohrad-Krásný Dvůr na Podbořansku, je dostatek důkazů v českém dobovém tisku (Žatecký kraj). Postoj, který začal propouštěním českých zaměstnanců, vyústil tím, že ti, kteří přečkali, se díky jeho tlakům „k Němcům“ přihlásili. Jinak se ovšem zřejmě choval na svých statcích v tzv. Sudetech, o trochu lépe musel vystupovat v ryze českých oblastech. Pod tlakem říšských Němců se však ke své nelibosti záhy ocitli všichni „sudeťáci“. Všechny tyto jednotlivosti jsou však nepodstatné proti tomu, jak se Eugen Czernin choval v době zásadního ohrožení Československé republiky nacistickým Německem:
- O nějaké „věrnosti Československé republice“, s jejíž existencí se prakticky nikdy nesmířil, se v jeho případě nedá vůbec hovořit.
- Třítisícová manifestace henleinovců v jeho soukromém zámeckém parku v Petrohradě byla dne 11. 9. 1938 perfektně organizovanou protistátní akcí, která měla podat zásadní argumenty k ovlivnění mezinárodního veřejného mínění ve dnech Runcimanovy mise, rozhodující o odtržení našich pohraničních území a jejich připojení k Německu.
- Podala zásadní argument k nenávistnému vystoupení Adolfa Hitlera proti Československu, konanému hned následujícího dne 12. 9. 1938 v Norimberku, jehož hlavním tématem bylo údajné potlačování práv sudetských Němců v Československu.
- O tři dny později, dne 15. 9. 1938, Konrád Henlein pod dojmem velké manifestace v Petrohradě a Hitlerova proslovu v Norimberku poprvé naplno požadoval pro sudetské Němce „Návrat do Říše“.
Jsem přesvědčen o tom, že tyto argumenty musí stačit k tomu, abychom jednou provždy odmítli všechny troufalé pokusy Ing. Czernina zpochybnit oprávněnost konfiskace a dosáhnout restituce bývalého majetku v Čechách pro tuto linii rodu Czerninů.
O tom, jak se Czernin choval již po roce 1932, kdy zdědil panství Petrohrad-Krásný Dvůr na Podbořansku, je dostatek důkazů v českém dobovém tisku (Žatecký kraj). Postoj, který začal propouštěním českých zaměstnanců, vyústil tím, že ti, kteří přečkali, se díky jeho tlakům „k Němcům“ přihlásili. Jinak se ovšem zřejmě choval na svých statcích v tzv. Sudetech, o trochu lépe musel vystupovat v ryze českých oblastech. Pod tlakem říšských Němců se však ke své nelibosti záhy ocitli všichni „sudeťáci“. Všechny tyto jednotlivosti jsou však nepodstatné proti tomu, jak se Eugen Czernin choval v době zásadního ohrožení Československé republiky nacistickým Německem:
- O nějaké „věrnosti Československé republice“, s jejíž existencí se prakticky nikdy nesmířil, se v jeho případě nedá vůbec hovořit.
- Třítisícová manifestace henleinovců v jeho soukromém zámeckém parku v Petrohradě byla dne 11. 9. 1938 perfektně organizovanou protistátní akcí, která měla podat zásadní argumenty k ovlivnění mezinárodního veřejného mínění ve dnech Runcimanovy mise, rozhodující o odtržení našich pohraničních území a jejich připojení k Německu.
- Podala zásadní argument k nenávistnému vystoupení Adolfa Hitlera proti Československu, konanému hned následujícího dne 12. 9. 1938 v Norimberku, jehož hlavním tématem bylo údajné potlačování práv sudetských Němců v Československu.
- O tři dny později, dne 15. 9. 1938, Konrád Henlein pod dojmem velké manifestace v Petrohradě a Hitlerova proslovu v Norimberku poprvé naplno požadoval pro sudetské Němce „Návrat do Říše“.
Jsem přesvědčen o tom, že tyto argumenty musí stačit k tomu, abychom jednou provždy odmítli všechny troufalé pokusy Ing. Czernina zpochybnit oprávněnost konfiskace a dosáhnout restituce bývalého majetku v Čechách pro tuto linii rodu Czerninů.
