Polské starosti

A výjimky, které povoluje, se týkají jen opravdu extrémních případů – znásilnění, incestu, ohrožení života matky. I kdyby návrh Ligy polských rodin nebo o něco mírnější formulace navržené prezidentem prošly, na skutečném stavu věci by se téměř nic nezměnilo.

Zarážející proto není ani tak samotný záměr předkladatelů, jako pozornost a úsilí, které na přijetí tak nepatrné změny současná polská vláda vydává.

To, že předseda vlády může něco takového označit za zásadní, klíčové hlasování polského zákonodárného sboru. A hned v rámci „katolické“ legislativní smršti připravit do Sejmu další podobný návrh – na zákaz rozvodů manželství.

Polsko nemá dálnice, je zemí, která v rámci Evropy patří k nejzaostalejším a oproti takovému Slovensku nebo i Česku dál ztrácí. Zůstává státem, z něhož odjíždějí za prací do ciziny statisíce lidí. To opravdu nemá polská vláda na starosti nic důležitějšího, než budovat katolický stát amaximálně ještě tak po dvaceti letech lustrovat estébáky?

Polsko Kaczynské i Giertycha přežije. Ale ztrácí s nimi svá nejlepší léta.