Rozhodnutí paní Vesecké přenést Čunkův případ z Přerova do Jihlavy těsně předtím, než se mělo rozhodnout o obžalobě, je věc kontroverzní a citlivá. Dalo se očekávat, že vzbudí polemiku. Ta polemika by měla mít jakousi úroveň.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Mluví se například o tom, že se nejvyšší státní zástupkyně rozhodla tak, jak se rozhodla, z obavy, že jinak bude odvolána. Toto zdůvodnění přesahuje rámec věcné debaty, je to spekulace, a navíc neslušná. Věcná debata se týká toho, co se stalo, a ne motivů, které aktéry vedly. Motivy jsou nezajímavé – stává se, že se někdo z důvodů problematických, např. kvůli osobnímu prospěchu rozhodne pro dobrou věc, a stává se (bohužel daleko častěji) že se jiný z důvodů zcela počestných rozhodne pro hloupost nebo pro čuňárnu, nebo pro kombinaci obojího.
A stejně jako neplatí výmluva „já to prosím myslel dobře“, neplatí ani žalování „ona to prosím udělala ze zbabělosti“ (ještě obyčejně okořeněná pokrytecky chápavým komentářem). Čunkův případ je zpolitizovaný tak, že už snad víc zpolitizovaný být nemůže. Vůbec už nejde o to, zda je vinen, nebo ne, ale o to, zda se dostane před soudce. Tím by se octnul v politickém autu.
Tím spíš o něm nesmí spolurozhodovat politici. Na běžného občana samozřejmě argument o existenční závislosti nejvyšší státní zástupkyně na vládě zabere. Na druhé straně je velmi svízelné uvěřit, že by nelíčená zuřivost, kterou její rozhodnutí vyvolalo ve vedení ČSSD, byla dána výlučně poraněným smyslem pana Paroubka pro spravedlnost.
Proto také nevím, zda rozhodnutí paní Vesecké přenést věc na půdu Poslanecké sněmovny bylo úplně šťastné. Je to jen další krůček v politické bitvě o státní zastupitelství, které by mělo být politicky neutrální. Politicky neutrální státní orgány ještě sedmnáct let po převratu neumíme.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Mluví se například o tom, že se nejvyšší státní zástupkyně rozhodla tak, jak se rozhodla, z obavy, že jinak bude odvolána. Toto zdůvodnění přesahuje rámec věcné debaty, je to spekulace, a navíc neslušná. Věcná debata se týká toho, co se stalo, a ne motivů, které aktéry vedly. Motivy jsou nezajímavé – stává se, že se někdo z důvodů problematických, např. kvůli osobnímu prospěchu rozhodne pro dobrou věc, a stává se (bohužel daleko častěji) že se jiný z důvodů zcela počestných rozhodne pro hloupost nebo pro čuňárnu, nebo pro kombinaci obojího.
A stejně jako neplatí výmluva „já to prosím myslel dobře“, neplatí ani žalování „ona to prosím udělala ze zbabělosti“ (ještě obyčejně okořeněná pokrytecky chápavým komentářem). Čunkův případ je zpolitizovaný tak, že už snad víc zpolitizovaný být nemůže. Vůbec už nejde o to, zda je vinen, nebo ne, ale o to, zda se dostane před soudce. Tím by se octnul v politickém autu.
Tím spíš o něm nesmí spolurozhodovat politici. Na běžného občana samozřejmě argument o existenční závislosti nejvyšší státní zástupkyně na vládě zabere. Na druhé straně je velmi svízelné uvěřit, že by nelíčená zuřivost, kterou její rozhodnutí vyvolalo ve vedení ČSSD, byla dána výlučně poraněným smyslem pana Paroubka pro spravedlnost.
Proto také nevím, zda rozhodnutí paní Vesecké přenést věc na půdu Poslanecké sněmovny bylo úplně šťastné. Je to jen další krůček v politické bitvě o státní zastupitelství, které by mělo být politicky neutrální. Politicky neutrální státní orgány ještě sedmnáct let po převratu neumíme.
