Vysloužilý francouzský horník provádějící lidi po zrušených dolech se zastavil u staré hornické lampy a řekl, že takové lampy mívala na starosti dívka, která „zažíhala v člověku oheň“. Pak se zamyslel a dodal: „Byla to nejkrásnější dívka... protože byla ta poslední, kterou jsme viděli, než jsme sfárali do tmy dolu.“
Poznamenal jsem si kdysi tento příběh do některého ze svých zápisníků. Patřil mezi mnohé, které mi umožnily pochopit, že nikdo nepíše jen ve chvíli, kdy sedí u psacího stolu. Jen samolibý literát může věřit, že jen kdo má odvahu naklást věty na papír, je spisovatel. Není to tak.
Každý člověk, obdařený dosud pamětí, se neustále vrací ke kapitolám svého života. Je autorem nenapsaných románů.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
