Pak se zamyslel a dodal: „Byla to nejkrásnější dívka, protože byla ta poslední, kterou jsme viděli, než jsme sfárali do tmy dolu.“
Vypravěč, jeden z mnoha autorů nenapsaných knih. Vypráví, ale obejde se bez psaní. Jména těchto autorů se nevyskytují v žebříčcích, v anketách nebo mezi kandidáty na literární cenu. Svá díla neuzavřou do desek, ukládají je do paměti.
I oni upravují svůj příběh. Často v něm škrtají a vyprávějí ho v různých variantách.
„Ze všech vypravěčů, co znám, mám nejraději ty, kteří vám příběh povědí sami. U těch, co také píšou, dávám vždy přednost živému vypravěči příběhu před povídkářem.
Příběh, aby dosáhl plné působnosti, se musí vyprávět, musí v něm být gesta, pauzy, nepravé začátky, zmatení, zauzlení a rozvázání, zamotání a rozmotání. Na příběhu je nejdůležitější, že se někomu zachtělo ho vyprávět,“ napsal moudře před mnoha lety Henry Miller.
Zdá se, si často moc neuvědomujeme, že všichni jsme čtenáři i autory zároveň.
Vypravěč se od psavce liší. Svůj příběh nosí v paměti. Netrpí nutkavou poruchou jako spisovatel, který musí psát, jako člověk, který se mnohokrát vrací domů, aby zjistil, zda zamkl, nebo si mnohokrát za den myje bezdůvodně ruce.
Autorova porucha není tak vážná. Napíše prostě knihu.
Samozřejmě ctí také vypravěče, a proto vyslechnutou historku ochotně zpracuje a rád sepíše. Pokud slyší zajímavý příběh, dokonce ho často klidně ukradne. Je to jediná krádež, která není trestná. Není to ani přečin – sbírá přece jen materiál a každý by to měl pochopit.
Stává se to i v době, kdy panuje jiná móda a příběhu moc nepřeje a převládají spíš díla, jejichž obsah lze vyjádřit autorovým zvoláním: „Poslyšte, co mne v poslední době napadlo...“ nebo „Hleďte, jak jsem moudrý.“ I v takovém čase se ale najdou staromilci, kteří nadále věří v příběh.
Na štěstí i tento trend, jako každá móda, je dočasný a časem se znovu ukáže, že kniha bez příběhu připomíná zvláštní recept na nadívané kuře. Spočívá v tom, že autor si předem připraví chutnou vlastní nádivku – ale teprve později se rozhlíží po vhodném kuřeti, do něhož by se náplň vešla.
Vtip je v tom, že zkušený čtenář pokus odhalí. Příště stráví v knihkupectví trochu víc času, aby vyhledal knížku, která sice nezaručeně, ale podezřele vypadá na opravdový příběh.
Je na čase učinit doznání: patřím také k těm, kteří musí v knihkupectví trávit více času. Ale neberu to jako oběť. Vím, že až sezona skončí, objeví se zas odvážlivci, kteří se nebudou bát vyprávět. Řečeno slovy francouzského horníka – zažehnou v člověku opět oheň.
Tomáše Baldýnského dnes zastupuje Ivan Kraus
