Když se z Francie 17. věku přeneseme přes kanál La Manche a tři století, jistě nám neujde, že zesnulá Alžběta II. něco tak hloupého jako „Stát jsem já“ sice nikdy neřekla, leč přesto přesvědčení, že „Stát je královna“ panovalo mezi občany Spojeného království zcela všeobecně a naprosto pevně (marginální výjimky netřeba brát v úvahu).
Zdroj tohoto přesvědčení ovšem kupodivu neležel v její absolutistické vládě, ale zcela naopak právě v tom, že – velmi moudře – vůbec nevládla, míníme-li „vládou“ užívání nástrojů moci, byť pečlivě a s velkou grácií vykonávala všechny reprezentační povinnosti hlavy státu. A nejen to:
