Teda… i její máma děti plánovala. Už od puberty toužila po vlastním děťátku a v sedmnácti se jí přání splnilo. Narodila se Aisha. Tatínek Aishu šíleně miloval, jak jinak, ale alimenty na ni neplatil a navíc ho musela sdílet s rostoucím počtem nevlastních sourozenců. Máma si pořídila ještě jednu dceru s podobným budižkničemou z jiného karibského ostrova a – věřte tomu, nebo ne – i syna s Aishiným tatínkem, o dobrých deset let mladšího než ona.
Aisha mámu nezná jinak než jako věčně zoufalou a občas vzteklou osobu, která v kuchyni sociálního bytu plácá taštičky se solenou rybou, cosi si u toho mumlá jamajskou patois, které Aisha rozumí jen napůl, a neumí se usmívat.
