Sobota 4. února 2023, svátek má Jarmila
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Poslední slovo

Poslední slovo Petrušky Šustrové: Praktické cvičení


Petruška Šustrová | foto: Lidovky.cz

Premium
Stává se, že událost spíše nepatrného významu vrhne světlo na záležitosti podstatně rozsáhlejší a významnější. Možná se vlastně takové světlo dá při troše rétorického umu vykřesat z kdejaké pitomosti, ale do tak obecných soudů se raději pouštět nebudu. Jde mi o událost – či spíš průběh událostí – zcela konkrétní, totiž toho, co souvisí v pražskou sochou maršála Koněva.

Celý článek jen pro členy

Chcete číst prémiové texty bez omezení?

Vyzkoušet první měsíc za 1 Kč

Socha byla vztyčena na samém začátku osmdesátých let a zdánlivě bylo všechno v pořádku: maršál přece velel vojskům, která v roce 1945 osvobodila Prahu, byl to tedy osvoboditel, jemuž jsme právem vděčni. Jenže roky běžely, komunismus padl a naskytly se dříve potlačované protivné otázky. Má být oslavován – protože pomníky se stavějí těm, koho chceme oslavovat – člověk, který sehrál tak neblahou úlohu při potlačení maďarského povstání v roce 1956? Chceme oslavovat člověka, který měl tak významnou roli při stavbě neblahé berlínské zdi? Je vhodné a správné takovou oslavou pomíjet to, co pro osvobození Prahy udělali vlasovci? Není taková oslava překrucování dějin? Neznamená ta socha, že ač se změnily poměry, lpíme stále na „jediném správném“ (tj. „jediném povoleném“) výkladu minulosti? I umístila radnice u pomníku ceduli v doplněným životopisem maršála.

Tento text je součástí prémiového obsahu pro předplatitele

Dočtěte článek až do konce

Jako člen navíc:

  • Máte k dispozici více jak 30 000 prémiových textů na Lidovky.cz, iDNES.cz a Expres.cz
  • Získáte přístup ke všem našim novinám a časopisům online a zdarma
  • Přednostně pořídíte vstupenky na koncerty v síti Ticketportal a mnohem více
Máte už aktivní předplatné? Přihlásit se