Premium

Poslední slovo Petrušky Šustrové: Praktické cvičení


Petruška Šustrová | foto: Lidovky.cz

13. září 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

Stává se, že událost spíše nepatrného významu vrhne světlo na záležitosti podstatně rozsáhlejší a významnější. Možná se vlastně takové světlo dá při troše rétorického umu vykřesat z kdejaké pitomosti, ale do tak obecných soudů se raději pouštět nebudu. Jde mi o událost – či spíš průběh událostí – zcela konkrétní, totiž toho, co souvisí v pražskou sochou maršála Koněva.

Socha byla vztyčena na samém začátku osmdesátých let a zdánlivě bylo všechno v pořádku: maršál přece velel vojskům, která v roce 1945 osvobodila Prahu, byl to tedy osvoboditel, jemuž jsme právem vděčni. Jenže roky běžely, komunismus padl a naskytly se dříve potlačované protivné otázky. Má být oslavován – protože pomníky se stavějí těm, koho chceme oslavovat – člověk, který sehrál tak neblahou úlohu při potlačení maďarského povstání v roce 1956? Chceme oslavovat člověka, který měl tak významnou roli při stavbě neblahé berlínské zdi? Je vhodné a správné takovou oslavou pomíjet to, co pro osvobození Prahy udělali vlasovci? Není taková oslava překrucování dějin? Neznamená ta socha, že ač se změnily poměry, lpíme stále na „jediném správném“ (tj. „jediném povoleném“) výkladu minulosti? I umístila radnice u pomníku ceduli v doplněným životopisem maršála.

Tento článek je součástí exkluzivního obsahu iDNES Premium.

DOČÍST ČLÁNEK

iDNES Premium

Vyzkoušejte zdarma do 30. listopadu 2019.