Protože poslanci této strany byli v situaci pistolníka z filmu Limonádový Joe - tomu jeho šéf udílel rozkazy následujícím způsobem: Pal, nepal, pal, nepal... Poslední rozkaz, který ústy šéfa poslaneckého klubu Vlastimila Tlustého strana svým zástupcům v parlamentu udělila, bylo pal - pardon, podpořit. Ve dnešním třetím čtení by tedy snížení daní pro středně a nízkopříjmové spoluobčany mělo mít u poslanců téměř stoprocentní podporu (koalice a komunisté jsou také pro).
Dva týdny manévrování občanských demokratů stačily na to, aby byla odsunuta do pozadí zásluha ODS na tom, že ČSSD, která vždy uvažovala a hovořila pouze o zvyšování daní, nyní před volbami tyto snižuje. To bylo zapomenuto pro tajemné počínání ODS, které mělo být odpovědí na procedurální obstrukce prováděné v parlamentu sociálními demokraty.
Válka (stranických) čísel
Pro veřejnost toto zcela nečitelné gesto znamenalo jediné - ODS nechce snižovat daně středněpříjmovým a nízkopříjmovým zaměstnancům. Toho pochopitelně využila ČSSD k agitaci. Občanští demokraté pak, vlastně z donucení, pod tlakem, aby nevypadali jako pološílení doktrináři, kteří prosazují buď rovnou daň, anebo nic, s dílčím snížením daní souhlasili.
Občanští demokraté se svým odporem k snížení daní, alespoň podle vlastních slov, bouřili proti tomu, že ČSSD ve sněmovně přednostně projednává své návrhy a ty opoziční naopak všemožně zdržuje.
To je pravda, Paroubkova vláda je v časové tísni a do konce roku musí „propasírovat“ sněmovnou alespoň něco ze svých programových priorit. Vedle daní je to i Zákoník práce či deregulace nájmů.
Počítá-li u některých z nich s vrácením od Senátu i prezidenta, nemá času nazbyt.
Pokud ale chtěli občanští demokraté využít časové tísně ČSSD a donutit ji ke korektnějšímu chování ve sněmovně, udělali to opravdu nešikovně. Výsledkem je téměř absolutní podpora pro vládní návrh a na ODS navíc leží podezření, že nechce snižovat daně chudým a že na těch řečech sociálních demokratů vlastně něco je.
Když sledujeme diskusi o daňových změnách, které se k nám buď nezadržitelně blíží, nebo akutně „hrozí“, kloudně o nich neinformuje ani vláda, ani opozice. Současná koalice chce výpadek z daňových úlev nahradit jednou vyšším růstem ekonomiky, podruhé zvýšenou spotřební daní za tabákové výrobky. Vyberte si.
Žijeme patrně na rozhraní dvou vesmírů. Vládní kosmos staví pouze na „svých číslech“, přičemž ta konkurenční zuřivě popírá; s opozičním je to stejné. Návrh rovné daně ODS by podle vládních ekonomů znamenal pro rozpočet ztrátu až 180 miliard, zatímco podle Vlastimila Tlustého pouze 20 miliard.
Devítinásobek je opravdu příliš velký rozdíl na to, aby se dal vysvětlit pouhou vládně-opoziční optikou. Občan nemající možnost ukrýti se v jednom ze stranických vesmírů poskytujících sladké zapomnění by si zasloužil, aby do voleb byly nabídky stran co nejprůhlednější.
I po dnešku bude ODS stále moci tvrdit, že její návrh je lepší vládního, protože zatímco od ledna bude možné ušetřit na daních maximálně čtyři stovky, nabízí ODS tisíce. Bohužel není zdaleka tak konkrétní při vysvětlování podrobností ohledně zahlazení výpadku v rozpočtu.
Dost mlžení!
Věrohodnost modrého modelu bude hrát roli v rozhodování nejen ekonomicky vzdělaných voličů, ale i těch, kteří se nechtějí nechat donekonečna napalovat předvolebními sliby. Přičemž operuje-li dnes ODS například sociální soudržností při kritice vládního daňového návrhu, měla by myslet na to, jak chce vysvětlovat dopady svého návrhu na tuto oblast.
Debata o daních bude do voleb jednou z nejžhavějších, proto by se měla strana aspirující na vedení země oprostit od mlžení (jednou sociální pojištění sníží, podruhé dokonce zruší), případně zákulisních slibů různým lobbistickým skupinám - ono to stejně po volbách bude jinak. Pro tohle je nikdo nezvolí. Nehledě na to, že takový postup nahrává všem, kteří vidí ve vládnutí ODS podobný přínos pro české země, jakým byla třicetiletá válka.
Co může přinést nejednoznačné chování k jasným programovým prioritám, už ODS snad ví - jen jestli se podle toho dokáže i chovat.
