A co jim vadí? Podle všeho jen ta skutečnost, že někdo opravdu třeba sentimentálně a se slzou v oku vzpomíná na člověka, který pro ně symbolizuje přerod společnosti žijící v komunismu ve svobodnou a demokratickou.
Ale co je na tom špatného? To budeme kádrovat, kdo vzpomínat může a kdo ne? V boji proti jeho zbožštění se kritici pohoršují, jak si ten či onen dovoluje o Havlovi psát či mluvit... a tím ho zbožšťují ještě více.
Tito kritici stojí s jakýmsi povýšeným úšklebkem v koutcích mezi dvěma tábory – jeho plačícími pohrobky s často opravdu nekritickým pohledem a táborem těch, pro které je Havel sprostý ožrala, zloděj, ten co dal milost vrahům a slovo pravdoláskař nadávkou.
Právě tito lidé “středu” si totiž myslí, že ho znali nejlépe, že jen oni ho “prokoukli” a sdělují nám revoluční a objevnou myšlenku, že Havel byl jen člověk s tím dobrým, ale i špatným.
Lidé prostě měli Havla rádi jaký byl. Tak jim ho nechte...
  |
