Vážená redakce,
četl jsem článek pana Luboše Palaty v LN 17.3. „Zachraňme aleje a sami sebe“ a mohl jsem jen a jen souhlasit. Aleje, říkal jsem si, neničil ani komunistický, ba ani nacistický režim,a teď by je měla ničit naše „demokracie“ ? A byl jsem velmi rád, že se někdo proti tomu ničení ozval.
Má radost ale netrvala dlouho, když jsem si přečetl příspěvek p. V.Fencla v LN ze dne 26.3., který raději nebudu komentovat.
A zamyslel jsem se nad touto otázkou, byť se také- odpovídám předem na dosud nevyřčený dotaz- tu a tam svezu dopravním prostředkem na benzínový pohon, a tudíž bych měl nejspíš „držet hubu a krok“.
Jenomže se také rád dívám. (Ba i na zeleň). Rád dýchám. (Nikoli však výfukové plyny). A nemám rád krvavé oběti, občas přemýšleje o kartaginském Molochovi, jemuž byly kdysi přinášeny, a o našem automobilismu , jehož moudrý spisovatel Jaromír John kdysi dávno, ještě v dobách několika málo téměř rozkošných aerovek a prvních tatrovek, jasnozřivě nazval „výbušným zlotvorem“ a jemuž je zřejmě těch tisíc až dvanáct set mrtvých za rok málo, soudě podle zběsilé mediální kampaně, jež se loni v létě rozpoutala, a to i v LN, proti novému silničnímu zákonu. Nicméně byl přijat a- než řidičům po pár měsících znovu otrnulo- zachránil životy několika desítek lidí. Aspoň to (i když ta kocourkovská stupidita s cyklistou, který se zraní a ještě za to bude muset platit, tam zůstala). Lidských obětí (o tisícovkách zabitých zvířat ani nemluvě) je, jak je vidět, zřejmě málo, a noha,jež by ubírala plyn, by někomu nejspíš upadla. Tak holt „musí“ přijít na řadu i oběti stromové.
„Jenomže mně to není po chuti!“ jak zpívával Vladimír Vysockij.
Přimlouvám se za aleje právem člověka, který natolik není „in“, že se chce- považte!- koukat kolem sebe i na něco jiného,než na „vrchol naší civilizace“- betonové pografittované panely a kouřící výfuky. Jo- a který chce taky dýchat.
četl jsem článek pana Luboše Palaty v LN 17.3. „Zachraňme aleje a sami sebe“ a mohl jsem jen a jen souhlasit. Aleje, říkal jsem si, neničil ani komunistický, ba ani nacistický režim,a teď by je měla ničit naše „demokracie“ ? A byl jsem velmi rád, že se někdo proti tomu ničení ozval.
Má radost ale netrvala dlouho, když jsem si přečetl příspěvek p. V.Fencla v LN ze dne 26.3., který raději nebudu komentovat.
A zamyslel jsem se nad touto otázkou, byť se také- odpovídám předem na dosud nevyřčený dotaz- tu a tam svezu dopravním prostředkem na benzínový pohon, a tudíž bych měl nejspíš „držet hubu a krok“.
Jenomže se také rád dívám. (Ba i na zeleň). Rád dýchám. (Nikoli však výfukové plyny). A nemám rád krvavé oběti, občas přemýšleje o kartaginském Molochovi, jemuž byly kdysi přinášeny, a o našem automobilismu , jehož moudrý spisovatel Jaromír John kdysi dávno, ještě v dobách několika málo téměř rozkošných aerovek a prvních tatrovek, jasnozřivě nazval „výbušným zlotvorem“ a jemuž je zřejmě těch tisíc až dvanáct set mrtvých za rok málo, soudě podle zběsilé mediální kampaně, jež se loni v létě rozpoutala, a to i v LN, proti novému silničnímu zákonu. Nicméně byl přijat a- než řidičům po pár měsících znovu otrnulo- zachránil životy několika desítek lidí. Aspoň to (i když ta kocourkovská stupidita s cyklistou, který se zraní a ještě za to bude muset platit, tam zůstala). Lidských obětí (o tisícovkách zabitých zvířat ani nemluvě) je, jak je vidět, zřejmě málo, a noha,jež by ubírala plyn, by někomu nejspíš upadla. Tak holt „musí“ přijít na řadu i oběti stromové.
„Jenomže mně to není po chuti!“ jak zpívával Vladimír Vysockij.
Přimlouvám se za aleje právem člověka, který natolik není „in“, že se chce- považte!- koukat kolem sebe i na něco jiného,než na „vrchol naší civilizace“- betonové pografittované panely a kouřící výfuky. Jo- a který chce taky dýchat.
