Váš článek „Edvard Beneš patří především do učebnic“, otištěný v Lidových novinách dne 24.7.2006 je překvapující.
Kdyby to psal potomek Sudeťáku, tak bych to chápal. Vy jste vsak s největší pravděpodobností Čech, a proto Váš postoj a analýzu nechápu. Jediné, co Vás omlouvá je, že jste vyrostl v době totality a dezinformací. Mluvíte o nás tónem „benevolentní shovívavosti“, jako o nostalgických, senilních seniorech. Máte tím asi na mysli nás, veterány 2. světové války.
Na rozdíl od Vás, my jsme svědky skutečnosti. Zažili a vytrpěli jsme strašnou dobu nacistické expanze, rozbití našeho státu, 2. světovou válku a krutost poválečného stalinismu. Vy jste však asi názoru, že máte veškeré správné informace a znalosti třicátých až padesátých let, jelikož Vám totalita umožnila tento výzkum! Proto bych Vás prosil, řekněte nám, jak byste byl jednal Vy, kdybyste byl na místě prezidenta Beneše!
Nejste toho názoru, že nás jeho někdy opravdu těžké rozhodování postavilo mezi vítězné národy, že se obnovila naše státnost a náš národ že ze všech obsazených národů musel vytrpět nejméně? Tím myslím nejen nacismus, ale také stalinistickou totalitu. Než však přikročíte k řešení tohoto gigantického úkolu, doporučil bych Vám navštívit muzeum v Lidicích.
Bohužel po Jaltské konferenci platil slavný výrok Césarův: „Alea iakta est“ – Kostky jsou vrženy!
Podívejme se nejprve na dobu kolem Mnichova. Kdo by nám byl pomáhal? Měli jsme někoho na naší straně?
Prezident Beneš, jeden z hlavních iniciátorů spojených národů, které Hitler rozbil se stal prezidentem v době, kdy osud našeho národa, jakož i celé Evropy a světa, už byl nenávratně zpečetěn. Hitler chtěl demonstrovat strašnou moc své armády v Československu, kde předpokládal ten nejmenší odpor. Bohužel, naše supermoderní armáda nebyla bojeschopná. Nepřítel byl také vojákem této armády (Němci, Maďaři, bohužel i mnoho Slováků). Tomu všemu, jakož i zradě velmocí musel tento malý, šedý muž čelit. On byl však skoro jasnovidec a asi nejinteligentnější politik a diplomat své doby. Zabránil zničení svého národa tím, že se nenechal vyprovokovat k beznadějnému boji. Tady chci podotknout, a to je důležité, že naším smrtelným nepřítelem byli naši spoluobčané, sudetští Němci. Jejich nenávist vůči Čechům (nemluvě o Židech) a nadšení pro Hitlera neznala mezí. Prezident Beneš opustil vlast. Neakceptoval tlak určitých kruhů volit válečný konflikt. K zajímavosti patří, že jedním z těch nejvíce agresivních zástupců ozbrojeného boje byl bývalý legionář a pozdější zrádce plukovník Moravec. Místo toho, aby prezident Beneš žil v pohodlí a klidu, jako profesor politických věd a novodobé historie v Americe, začal organizovat odboj, totiž znovuzrození naší státnosti. Z tohoto důvodu hodně bývalých Československých vyslanectví nadále pomáhalo budoucím letcům a vojákům Československého odboje dostat se do Polska, Francie a do Velké Británie. Podařilo se mu vytvořit exilovou vládu a dosáhnout práv vítěze na obnovení naší státnosti.
Podívejme se také na poválečnou dobu: Byla v prvních letech po válce nějaká možnost soužití s Němci kteří nás kategorizovali jako podlidi? Jak byste řešil tuto otázku?
Nebo myslíte, že existovala nějaká možnost změnit následky Jaltské dohody týkající se rozdělení poválečného vlivu v Evropě? Střední a východní Evropa byla dána na pospas Stalinovi.
Byl nějaký protistalinistický režim (např. Polská vláda v Londýně apod.) schopen zabránit převzetí moci komunisty? Jak byste tomu byl zabránil Vy?
Prezident Beneš, humanista a demokrat srdcem i duší viděl, jako prioritu obranu a přežití svého národa, jako jeho hlavní úlohu a ne Don Quijotský boj proti větrným mlýnům. Bohužel, totalita obrátila sociální pyramidu národa vzhůru nohama. Vláda primitivů byla neodvratitelná stejně jako to, že tito lidé vybili i tu tzv. komunistickou inteligenci. Co mohl proti tomuto diktátu pan prezident dělat? Měl vyvolat beznadějnou občasnou válku? Byl však stejně jako Jan Hus přesvědčen, že i tato bouřka přejde, a věci své že se navrátí do rukou českého národa. Ale toho se už nedožil. Umřel zapomenutý, zanedbaný a osamělý. Kdo pro tento národ udělal více než on?
Proto opakuji naši výzvu – socha prezidenta Beneše patří vedle sochy prezidenta Masaryka do každého města a jeho doba a dílo by se mělo vyučovat ve školách velice důkladně, aby příští generace věděla komu vděčí za svobodu a existenci svého národa.
Kdyby to psal potomek Sudeťáku, tak bych to chápal. Vy jste vsak s největší pravděpodobností Čech, a proto Váš postoj a analýzu nechápu. Jediné, co Vás omlouvá je, že jste vyrostl v době totality a dezinformací. Mluvíte o nás tónem „benevolentní shovívavosti“, jako o nostalgických, senilních seniorech. Máte tím asi na mysli nás, veterány 2. světové války.
Na rozdíl od Vás, my jsme svědky skutečnosti. Zažili a vytrpěli jsme strašnou dobu nacistické expanze, rozbití našeho státu, 2. světovou válku a krutost poválečného stalinismu. Vy jste však asi názoru, že máte veškeré správné informace a znalosti třicátých až padesátých let, jelikož Vám totalita umožnila tento výzkum! Proto bych Vás prosil, řekněte nám, jak byste byl jednal Vy, kdybyste byl na místě prezidenta Beneše!
Nejste toho názoru, že nás jeho někdy opravdu těžké rozhodování postavilo mezi vítězné národy, že se obnovila naše státnost a náš národ že ze všech obsazených národů musel vytrpět nejméně? Tím myslím nejen nacismus, ale také stalinistickou totalitu. Než však přikročíte k řešení tohoto gigantického úkolu, doporučil bych Vám navštívit muzeum v Lidicích.
Bohužel po Jaltské konferenci platil slavný výrok Césarův: „Alea iakta est“ – Kostky jsou vrženy!
Podívejme se nejprve na dobu kolem Mnichova. Kdo by nám byl pomáhal? Měli jsme někoho na naší straně?
Prezident Beneš, jeden z hlavních iniciátorů spojených národů, které Hitler rozbil se stal prezidentem v době, kdy osud našeho národa, jakož i celé Evropy a světa, už byl nenávratně zpečetěn. Hitler chtěl demonstrovat strašnou moc své armády v Československu, kde předpokládal ten nejmenší odpor. Bohužel, naše supermoderní armáda nebyla bojeschopná. Nepřítel byl také vojákem této armády (Němci, Maďaři, bohužel i mnoho Slováků). Tomu všemu, jakož i zradě velmocí musel tento malý, šedý muž čelit. On byl však skoro jasnovidec a asi nejinteligentnější politik a diplomat své doby. Zabránil zničení svého národa tím, že se nenechal vyprovokovat k beznadějnému boji. Tady chci podotknout, a to je důležité, že naším smrtelným nepřítelem byli naši spoluobčané, sudetští Němci. Jejich nenávist vůči Čechům (nemluvě o Židech) a nadšení pro Hitlera neznala mezí. Prezident Beneš opustil vlast. Neakceptoval tlak určitých kruhů volit válečný konflikt. K zajímavosti patří, že jedním z těch nejvíce agresivních zástupců ozbrojeného boje byl bývalý legionář a pozdější zrádce plukovník Moravec. Místo toho, aby prezident Beneš žil v pohodlí a klidu, jako profesor politických věd a novodobé historie v Americe, začal organizovat odboj, totiž znovuzrození naší státnosti. Z tohoto důvodu hodně bývalých Československých vyslanectví nadále pomáhalo budoucím letcům a vojákům Československého odboje dostat se do Polska, Francie a do Velké Británie. Podařilo se mu vytvořit exilovou vládu a dosáhnout práv vítěze na obnovení naší státnosti.
Podívejme se také na poválečnou dobu: Byla v prvních letech po válce nějaká možnost soužití s Němci kteří nás kategorizovali jako podlidi? Jak byste řešil tuto otázku?
Nebo myslíte, že existovala nějaká možnost změnit následky Jaltské dohody týkající se rozdělení poválečného vlivu v Evropě? Střední a východní Evropa byla dána na pospas Stalinovi.
Byl nějaký protistalinistický režim (např. Polská vláda v Londýně apod.) schopen zabránit převzetí moci komunisty? Jak byste tomu byl zabránil Vy?
Prezident Beneš, humanista a demokrat srdcem i duší viděl, jako prioritu obranu a přežití svého národa, jako jeho hlavní úlohu a ne Don Quijotský boj proti větrným mlýnům. Bohužel, totalita obrátila sociální pyramidu národa vzhůru nohama. Vláda primitivů byla neodvratitelná stejně jako to, že tito lidé vybili i tu tzv. komunistickou inteligenci. Co mohl proti tomuto diktátu pan prezident dělat? Měl vyvolat beznadějnou občasnou válku? Byl však stejně jako Jan Hus přesvědčen, že i tato bouřka přejde, a věci své že se navrátí do rukou českého národa. Ale toho se už nedožil. Umřel zapomenutý, zanedbaný a osamělý. Kdo pro tento národ udělal více než on?
Proto opakuji naši výzvu – socha prezidenta Beneše patří vedle sochy prezidenta Masaryka do každého města a jeho doba a dílo by se mělo vyučovat ve školách velice důkladně, aby příští generace věděla komu vděčí za svobodu a existenci svého národa.
