Dobrý den, vážená redakce. Nerozumím tomu. Již dva týdny jsme oběťmi rusko-ukrajinského přetahování o plyn, okolní státy omezují výrobu, lidé na Balkáně mrznou bez topení, Evropa slouží jako rukojmí věčně soupeřícím států a my nejsme schopni se realisticky zamyslet nad tím jak zabránit tomu, že až jednou kohoutky nebudou uzavřeny „jen“ 14 dnů, ale třeba několik měsíců, abychom i my nemuseli omezit či dokonce zastavit výrobu a museli si dělat ohníčky uprostřed našich obýváků, abychom se zahřáli. Že evropské státy budou vytvářet jakési společné zásobárny plynu a v případě pot řeby jej sdílet? Když to neoznačím jako utopii, pak se ptám, podle jakého klíče se bude plyn rozdělovat mezi jednotlivé státy. Bojím se, aby zase nebyli rovnější mezi rovnými, v krizových situacích platí bližší košile (dotčený stát) než kabát (EU). A pak, i kdyby se takový projekt uskutečnil, kdy začne fungovat?
Jak zajistit, aby nevychladlo srdce Evropy? Jistě, částečným řešením je výstavba nové atomové elektrárny. Ale k rozhodnutí o výstavbě se vláda nemá a až se rozhodne, uplyne nejméně 15 let, než začne energie proudit do naší rozvodné soustavy. Myslím, že si nemůžeme dovolit luxus čekat. Přitom však disponujeme nerostným bohatstvím, které zajistí, že se můžeme zahřát či posvítit si už zítra, pozítří, ale i za 100 let. Mám na mysli uhlí, které se po smutných zkušenostech s plynem podle mého opět dostane do kurzu. Není totiž tak nemoderní a neekologické, jak se dnes zdá. A hlavně je ho v&scar on;ude po světě podstatně více než ropy a zemního plynu, na což jistě státy brzy přijdou. Zásoby uhlí jsou rozloženy rovnoměrně, nekontroluje je žádný OPEC ani prezident Putin. A až budou doladěny technologie zachycující oxid uhličitý, odpadnou i obavy z globálního oteplování. A tak uhlí nezatracujme a konečně nad ním přestaňme ohrnovat nos.
S pozdravem
Jak zajistit, aby nevychladlo srdce Evropy? Jistě, částečným řešením je výstavba nové atomové elektrárny. Ale k rozhodnutí o výstavbě se vláda nemá a až se rozhodne, uplyne nejméně 15 let, než začne energie proudit do naší rozvodné soustavy. Myslím, že si nemůžeme dovolit luxus čekat. Přitom však disponujeme nerostným bohatstvím, které zajistí, že se můžeme zahřát či posvítit si už zítra, pozítří, ale i za 100 let. Mám na mysli uhlí, které se po smutných zkušenostech s plynem podle mého opět dostane do kurzu. Není totiž tak nemoderní a neekologické, jak se dnes zdá. A hlavně je ho v&scar on;ude po světě podstatně více než ropy a zemního plynu, na což jistě státy brzy přijdou. Zásoby uhlí jsou rozloženy rovnoměrně, nekontroluje je žádný OPEC ani prezident Putin. A až budou doladěny technologie zachycující oxid uhličitý, odpadnou i obavy z globálního oteplování. A tak uhlí nezatracujme a konečně nad ním přestaňme ohrnovat nos.
S pozdravem
