To, co by v zemi bez sovětské minulosti bylo vnímáno jako progresivní a spravedlivé, je na Ukrajině chápáno jako krok vedoucí k porobení si území na západ od Luganska imperiálním sousedem. Někteří ukrajinští opoziční politici tvrdí, že následovat bude přijetí zákona o ruštině jako druhém státním jazyku. Což jen potvrdí proruskou orientaci Janukovyčova režimu a postupné podřizování se Moskvě až do úplného sjednocení podobně, jako tomu bylo za SSSR. Jen ten staronový kabát bude mít nějaký moderní název: třeba Euroasijský svaz, sen Vladimira Putina.
ČTĚTE TAKÉ: |
Že by jeden zákon měl takové imperiální podhoubí? Po staletí zkoušela ukrajinštinu vytěsnit ruština. Sami někteří Ukrajinci mají s ukrajinštinou problémy. Prezident země Janukovyč by o tom mohl vyprávět. A jestli by něco teď potřebovali, tak projekty na šíření mateřského jazyka po rodné zemi. Fakticky je Ukrajina dvojjazyčnou zemí. Na jejím území žije největší ruská diaspora v zahraničí vůbec. Chce mluvit rusky. Jenže Ukrajinci vnímají svou řeč jako jeden ze symbolů nezávislosti. A prezidenta Janukovyče jako toho, kdo je vede zpátky do náruče Ruska. V takové chvíli přijímat zákon ustanovující de facto dvojjazyčnost je přinejmenším politická negramotnost. Menšina tady není totiž vnímána ani tak jako menšina, jako první bojová linie. Přesně takhle vzniká časem z menšiny většina.
