Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

PROCHÁZKOVÁ: Spolčení pozůstalých matek

Názory

  8:21
„Vážená Natálie Nikolajevno. Doufám, že chápete, proč se k Vám dnes nemohu připojit.“ Tak ten dopis, co připomínal námět k americkému melodramatickému velkofilmu, začínal.

Lidé protestují proti procesu s Chodorkovským foto: Reuters

A pokračoval: „Váš syn byl velmi statečný… Sergej zemřel ve vězení smrtí mučedníka. Žádná slova nemohou vyjádřit, jak moc rozumím Vaší ztrátě.“ Za normálních okolností by tyhle věty zněly trošku jako kondolenční klišé. Ženě, která se pod nimi podepsala, věřím ale každé písmenko. Bezezbytku. Ona, i druhá dáma, které byl dopis adresován, patří totiž do velkého Společenství pozůstalých matek. V Ruské federaci tahle neformální, poměrně militantní a akční skupina, čítá na můj vkus příliš mnoho hlav.

16. listopadu uplynuly přesně dva roky od chvíle, kdy se Společenství rozšířilo o další matku. Ve vězení zemřel právník britského investičního fondu Hermitage Capital Management, Rus Sergej Magnitskij. Naposledy vydechl v Butyrske vazebni věznici v Moskvě. Oficiální tvrzení, že i přes své mládí byl nemocný, nemohoucí a vlastně nad hrobem ještě než na něj dosáhla ruka zákona, se drobet kříží s důkazy. Kříží se také se svědectvím a výsledky pátrání obránců lidských práv, kolegů Sergeje, jeho advokátů, renomovaných mezinárodních organizací a… jeho matky. Nezhroutila se, jak by se dalo čekat. Ostatně většina ruských, čečenských, osetinských a jiných matek se kupodivu nehroutí, když jejich potomka postihne tragická nehoda. Naopak. Ony se mobilizují.

Dopis paní Magnitské napsala paní Chodorkovská. Nemohla v den smutného výročí paní Magnitskou držet za ruku, protože jela do vězení navštívit svého syna. Je teprve čekatelkou na členství ve Společenství. „Můj syn se nachází za mřížemi už víc než osm let. V různých věznicích a koloniích. Každý den se bojím, že ho stihne stejný osud, jako Sergeje Magnitského,“ přiznala paní Chodorkovská. A ve svém dlouhém dopise vzpomenula řadu dalších dětí – dospělých i nezletilých, jejichž rodiče už doufat nemohou.

Matky pláčou a sdružují se. Vytvářejí šiky, nepříjemné, agresivní a vytrvalé jednotky, které útočí hlava nehlava na všechny, kdo by mohli být zodpovědní za nespravedlnosti páchané na jejich dětech. Přesně proto vznikla organizace „Hlas Beslanu“ reprezentující zoufalství rodičů dětí, které shořely v základní škole Beslanu kvůli teroristickému útoku Kavkazanů a zločinecké „záchranné“ operaci ruských jednotek. Dávno už funguje skupina „Soldátských matek“, kde jsou vedle sebe ty šťastnější maminky dezertérů a týraných, co základní vojenskou službu přežili, a ty, kterým už doručili zinkovou rakev s ostatky.

Všechny se snaží vypátrat, co se s jejich syny stalo. Stejně jako členky organizace Matky zemřelých důstojníků. Nebo příslušnice Asociace obětí teroristických činů. A že jich je. Příslušnic i obětí. Strach z nich jde oprávněně. Jsou to lidé, kteří už ztratili to nejcennější, takže klidně řeknou císařovi, že je nahatý, a ještě ho nakopou do zadku. Císaři a prezidenti, premiéři a prokurátoři mají proto ze Spolků pozůstalých matek větší hrůzu, než z odborů, voličů, jedovatých hadů a obránců lidských práv dohromady.

Paní Magnitská už ví, že jejího Sergeje drželi v cele 22 krát 2 metry spolu s dalšími devětašedesáti vězni. Že chodil na záchod, který představoval díru v podlaze a nebyl nijak oddělen – ani symbolicky – od zbytku cely a jejich obyvatel. Spal metr od místa, kde se vykonávala potřeba. Ví, že ho mohli zachránit, kdyby chtěli. Že mu bylo strašně zle, ale lékaři se chovali, jako kdyby simuloval. Že se zřejmě snažili, aby z vazby po několikaměsíčním pobytu už živý nevyšel. Oba muži, ten mrtvý i ten, co ještě mrtvý není, prohráli svůj souboj se státní mašinérií. Sergej definitivně, Michail zatím. Oba mají ještě jednu věc společnou – mohli to včas zabalit, nemíchat se do politiky a užívat si svých tučných účtů spolu s maminkami.

Chodorkovskij si klidně mohl koupit pár letenek do 1. třídy a opustit Rusko ještě před tím, než mu nasadili pouta. A Magnitskij? Tomu stačilo mlčet. Jenže on mlel a mlel a mlel, stále něco o 230 miliardách dolarů, které prý policisté, prokurátoři, vyšetřovatelé a další tahle státně-byrokratická pakáž, co má dávat pozor na nás občany, abychom se chovali slušně, ukradli.

Nedržel klapačku ani poté, co ho stejní lidé, kteří učinili rozpočtovou rozkrádačku století, zajali, obvinili, věznili a nakonec zoufalí z jeho vytrvalosti umordovali k smrti. Dnes ti samí zloději a jejich kamarádi smrt Magnitského vyšetřují. Spousta lidí se bojí. Bojí se promluvit, aby je nestihl stejný osud. Mamince Sergeje je to fuk. Tvrdí, že na vině je i premiér Putin a prezident Medveděv. Rodiče, co přežijí své děti, mají pro strach uděláno.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!