Jakákoli strana, byť by měla podhoubí v občanské společnosti nebo silné osobnosti vycházející z téhož, však zevnitř politiku změnit nemůže. Kultivovat ji může pouze zvenčí.
Neustálá snaha o „zlepšování“ parlamentu zevnitř je například dobře patrná na tom, co dlouhodobě říká bývalý prezident Václav Havel. Naposledy ve včerejším rozhovoru pro Hospodářské noviny. „Ve sněmovně je stále strašně moc týchž lidí. A přitom po této zemi chodí takové množství zajímavých a originálních osobností,“ prohlásil.
Na jiném místě se člověk dočte o radosti bývalé hlavy státu z rozkvétající spolkové činnosti, což je pozitivní, protože „jsou tím stabilnější i politické poměry, protože se každá ptákovina neřeší ve vládě, ale spoustu věcí zachytí občanská síť“.
A v neposlední řadě exprezident jasně řekl, že bude volit zelené, kteří jsou pro něj symbolem možnosti změny a kultivace našeho politického prostředí i jeho osobních preferencí („zeleným způsobem jsem myslel od mládí“).
Je dobře, že Václav Havel jasně řekl, koho bude volit, byť se o jeho doufání, že přijdou „noví lidé, s novým elánem, čerstvým pohledem na věci, nezapletení do různých mafií, kamarádšoftů, bratrstev...“, kteří budou úspěšní při kultivaci systému, dá úspěšně pochybovat. Zelení, podobně jako předtím ODA či Unie svobody, do větší či menší míry splňují charakteristiky takzvaných stran kádrů.
Pro ty je typické to, že jsou malé, elitářské a trpí výrazným frakcionářstvím. Jejich problém se projeví přesně ve chvíli, kdy získají moc. Vzhledem k tomu, že nemají dostatek lidí, kteří by obsadili posty, na které má strana v rámci mezistranických dohod nárok, musejí se spoléhat na nečleny - a to je nakonec zlikviduje.
Kdyby, kdyby, kdyby
Proč by oním kultivátorem měli být nyní zrovna zelení, když se to nepodařilo jiným osobnostem, do nichž byly vkládány v tomto směru před několika lety velké naděje a které se do politiky dostaly - jako Svatopluk Karásek či Táňa Fischerová? Zelení jsou navíc naprosto nečitelní a je hodně naivní si myslet, že vnesení chaosu do parlamentu (Václav Havel popisuje přínos německých Zelených) pomůže kultivaci politické, respektive stranické scény.
Na to, aby zelení dosáhli změny, by se za prvé museli do parlamentu dostat, za druhé být jednotní a za třetí dostat natolik silný mandát, že by si mohli diktovat a určovat kulturu vládnutí. Tyto tři body jsou ovšem natolik rozporuplné, že nemohou nastat.
Když se tedy zelení do sněmovny dostanou, budou mít určitý koaliční potenciál, takže mohou skončit ve vládě, ale vždy jako „přívěsek“. Jestliže si ale budou diktovat příliš, velké strany je obejdou a vytvoří něco na způsob velké koalice či opoziční smlouvy nebo povládnou s podporou komunistů. V takovém případě asi kultivace nenastane.
A kdyby náhodou zelení dostali velice silný mandát, dopadne to stejně jako v předchozím případě. Z jednoduchého důvodu: buď doplatí na svou nejednotnost, anebo zafunguje železný zákon oligarchie, který říká, že v politice se všechno oligarchizuje, nikoli demokratizuje.
To samozřejmě neznamená, že volit zelené je špatné a že jako strana nemají budoucnost. Špatné je volit je z protestu a doufat, že vyřeší problém, který navíc nejsme schopni popsat (typický v tomto směru je obvyklý konec litanií na politiku charakterizovaný tvrzením, že politika je svinstvo).
Ve Václavovi Havlovi se krásně snoubí elitářství (volání po silných osobnostech) s vírou v občanskou společnost a její schopnost nakonec kultivovat politiku (prostřednictvím silných osobností) zevnitř. To je však z výše uvedených důvodů protichůdné. Silná občanská společnost, spolky či nevládní organizace jsou velice důležité. Nikoli však v parlamentu.
Jejich síla spočívá právě v tom, že stojí mimo politiku a že (jsou-li dostatečně hlasité, organizované a schopné) mohou politiku ovlivňovat či dokonce kultivovat. Problém Česka je ale v tom, že až na výjimky je občanská společnost a angažovanost lidí poměrně slabá a omezuje se v zásadě na lokální kauzy.
Faktem je to, že Česku nepomůže další fragmentalizace stranického systému ani snaha o dosazování „moudrých“, kteří svou mravní autoritou udělají ze smečky vlků kultivované domestikované plemeno laskavých psů.
Česká politická scéna se ve skutečnosti postupně kultivuje, přičemž tento proces bude pokračovat jedině díky tlaku zvenčí, díky občanům, kteří budou mít ochotu se angažovat a tlačit na politiky. Díky těm, kteří budou ochotni dělat víc než jenom, v lepším případě, jít jednou za čtyři roky k volbám.
Silná občanská společnost je velice důležitá. Nikoli však v parlamentu. Její síla spočívá v tom, že stojí mimo politiku a že ji může ovlivňovat či dokonce kultivovat.
