Reaguji na článek Bohumila Doležala, otištěný v LN ze dne 30.04 ohledně událostí v Estonsku. Bohužel, zdá se mi, že ani tento vážený komentátor nepochopil podstatu konfliktu kolem sochy rudoarmějce a sáhl po jednoduchému řešení – představit ho jako v podstatě roztržku mezi Estonskem a Ruskem. Domnívam se (a opírám svůj názor o svědectví četných očitých svědků událostí), že podstata konfliktu je jiná – jedná se o protest národnostní menšiny (Rusů v Estonsku) proti bezohlednosti většiny.
Přemístění pomníku, o které se zasadil nynější premiér Andrus Ansip (mimochodem v sovětském období instruktor OV Komunistické strany Sovětského svazu – zdatný to bojovník s ruskou okupací!), bylo namířeno přímo proti citům ruské menšiny, ale zapůsobilo jenom jako rozbuška. Problémů s diskriminací ruské menšiny je v Estonsku více, což bylo kritizováno mj. také mezinárodními organizacemi, jako jsou OSN anebo Amnesty International. Jedná se o diskriminaci v oblasti školství, postavení na trhu práce, a konec konců také o existenci tzv. „neobčanů“. Bohužel, pro odstranění této diskriminace Evropská Unie, které se dovolává v jiném kontextu pan Doležal, zatím udělala málo.
Ruskou menšinu v Estonsku tvoří více než 300 000 lidí, z nichž rabující mládež tvoří zanedbatelný zlomek (ostatně mezi výtržníky v Tallinnu dle údajů policie byla přiblížně třetina Estonci). Patří do ní lidé různých profesí, také akademici, třeba profesorka Tartuské univerzity Jelena Grigorjeva, která píše ve svém blogu (http://egmg.livejournal.com/946394.html?mode=reply&style=mine): „Nejsme ruští občané. Jsme Rusové v Estonsku. Je to naše země, ve které jsme diskriminováni... Nechceme ani diskriminaci u sebe, ani tanky odjinud“. Stejný pohled mají další „Rusové v Estonsku“, s názory kterých měl jsem se možnost seznámit v posledních dnech.
Je mi smutno, že takový znalec speciélně sudětoněmeckého problému, jako je pan Doležal, ve vzniklé situace více vnímá velkohubých prohlášení Putinovy administrativy, než skutečných problémů početné skupiny obyvatel EU, a sice etnických Rusů žijících v Estonsku. Ti také mají právo na ochranu svých práv, která je ostatně jedním z pilířů Evropské unie.
Jak je vidět, pohled na sitiaci v Estonsku jako na konflikt „beránka s vlkem“ se jeví nejen jako zjednodušující, ale i jako zkreslující (jako vlk se ostatně zachovala také estonská policie, která prokazatělně mlátila a zatýkala nejen viníky, ale i nevinné). Estonští Rusové nechtějí splynutí s Ruskem a jsou loajální občany své země. Bohužel, Váš komentátor háže všechny Rusy do jedného pytle, což svědčí o nepochopení hloubky problému. A možná o něčem jiném, totiž o banální rusofobii, ale tady bych se velmi rád mýlil.
