Drsný zážitek mělo o víkendu Sasko. Před dům saské ministryně zdravotnictví Petry Köppingové došel pochodňový průvod demonstrantů, což je jasná zastrašovací akce. Navíc porušující karanténní pravidla. Však také na místě zasáhla policie. V pořádku. Ale opravňuje to nálepkovat jakýkoliv covidový protest jako pravičácký, extremistický, ba neonacistický? V médiích – zejména v Německu, ale i u nás – se to běžně dělá.
Někdy to působí až nechtěně komicky. Třeba když u textu o řádících anticovidových extremistech je fotka důstojné dámy držící transparent „Svoboda, demokracie, ústava“. Že by typická neonacistka? Člověk si říká. Píší-li o neonacistech, ať to doloží fotkou neonacisty v akci. Ale dávají-li tam běžné fotky z protestů, ať nepíší explicitně o neonacistech.
Železná opona 2.0. Pandemie opět dělí Německo na poloviny |
V novinách jsme včera psali, že ztráta zájmu o očkování je letitý trend, ba jistá móda. Západní společnost stále varuje občany před strachem, ale – zejména v jistých oborech a zemích – strach sama kultivuje. Strach ze změny klimatu, jaderné energie, geneticky upravených potravin… Přidá-li se k tomu strach z očkování, je to jen další kamínek do mozaiky. Proč by právě tento strach měl být extremistický, ba zločinný?
Málo se zdůrazňuje, že ne každý pochybovač o covidové politice je extremista zastrašující ministryni pochodňovým průvodem pod jejími okny. Nebo jaký je vliv běžné nekonformity, která jistou věkovou či sociální skupinu baví – třeba už proto, že na ni lze balit holky. Za mladých let autora těchto řádek nekonformisté nosili dlouhé vlasy a poslouchali Plastiky. Nemusíme považovat za konec světa, vymezují-li se ti dnešní proti karanténním restrikcím.
