Se starostí o to, uchovat to nejlepší – ale také o to, aby člověk skutečně vybral to nejlepší. S láskou k minulosti ne kvůli minulosti samé – ale kvůli novému světu kolem. Konzervatismus je víra, že minulost ovlivňuje současnost, a proto je třeba minulost neustále znovu poznávat a promýšlet. Proto tato nová rubrika o ,staré veteši‘, o ,antikvitách‘ – z latinského ,antiquus‘, ,starobylý‘, přeneseně pak ,antický‘: o zapomenutých věcech, knihách, jménech, událostech a myšlenkách, které se porůznu vynořují uprostřed nového světa; které komplikují ztuhlé a klišovité představy o minulosti a současnosti; a které ukazují, že myšlení s vědomím minulosti může být úžasné dobrodružství ducha.“
Mimochodem, tento citát z nejstarší Staré veteše tu není mimochodem. Je tu proto, že rubrika Stará veteš končí. Ne proto, že by už nebylo nových pozoruhodných „starých veteší“. Vynořují se v nejnovějších edicích starých textů i v tvorbě nejnovějších básníků a prozaiků. Vynořují se v nových potulkách starými kulturními krajinami od Atlantiku k Pacifiku i od Domažlic k Opavě. Vynořují se, většinou nevědomky a nechtěně, ve výšplechtech a výkonech politiků. Rubrika končí proto, že Lidové noviny mě pozvaly do úterní rubriky Poslední slovo. Čtenářům Staré veteše proto děkuji za přízeň a prosím o přízeň u rubriky nové.
