Regionální rozvoj

Přesto se musíme sociální demokracie zastat aspoň v tom smyslu, že si neděláme iluze, že by se podobné případy nenašly i v jiných politických stranách. Svádí to k oblíbené otázce, zda máme takové politiky, jaké si zasloužíme. V typické hospodské debatě vám odkývají, že samozřejmě jsou politici horší než my. Copak všichni krademe a chodíme do bordelů? Určitě ne. Jiní, a je jich menšina, ale říkají, že nejen nejsme lepší než politici, ale dokonce bychom si zasloužili ještě horší.
 
Těžko říct, za co si prokazatelně můžeme sami. Ale měli bychom se podívat, co je u nás skandál, a co ne. Například tzv. regionální rozvoj je obecně považován za samozřejmou aktivitu, kterou kritizuje jen hrstka konzervativců a libertariánů. Jak vidíme, v praxi to znamená dotace na vybudování biliáru, kuželníku a sauny. To je normální a problém nastává jedině tehdy, když vyjde najevo, že biliár a kuželník stojí, leč sauna ne. Na tohle platíme daně? A podle jakého kritéria lze rozhodovat o potřebnosti kuželníků v regionu než podle toho, zda je žadatel dobře politicky napojen?
 
Na veřejnost, která nadává na politiky, působí uklidňujícím dojmem, když ji titíž politici ujistí, že ten či onen podnik zůstane státní a stát bude dále zajišťovat to či ono. Pak se ta veřejnost cítí podvedena, že pro politiky to znamená hlavně příležitost dát nějakému majiteli bordelu místo v dozorčí radě a Nissan X-Trail. Není ta veřejnost spíš nepoučitelná? Zrovna Čepro by asi mělo být státní, ale když toho chceme po státu moc a když se víc zajímáme o třicetikorunové poplatky než o to, jak hospodaří, nikdy ho neuhlídáme.
 
Samozřejmě je vždy třeba apelovat na morálku a na pravidla. Každý člověk má mít zodpovědnost a svědomí. Ale zároveň se nesmíme divit, že tam, kde lze získat něco zadarmo, se zákonitě slézají lidé určitého typu a v nastalé rvačce získávají navrch ti nejbezohlednější.