Fotbal je ovšem milován pro jeho nevyzypytalnost. Před zápasem to měli jasné bookmakeři i čtenáři Lidovek v anketě. Francie slyne silnějším kádrem, „malý princ“ Griezman chytil střeleckou slinu, výbornou formu má Pogba, který se vrací na Old Trafford za sto milionů liber, navíc neprohrála se soupeřem jednačtyřicet let! Portugalci se dosavadní nevalnou hrou proremizovali až na pařížský stadion. Není o čem mluvit! A vida, jak to dopadlo.
Z domácí jedenáctky šel strach už při úvodním zpěvu Marseillaisy. Brejk Naniho ve 4. minutě naznačil taktiku červených. Úporně se bránit se a občas hurá do protiútoků. Sobci v modrém dlouho nikomu nechtěli půjčit míč, pár šancí bylo, a po odchodu CR7 by na Portugalce nevsadil zlámaný groš ani Michal Horáček. Jenže někdy nastanou chvíle, kdy se sirotci bez vůdce semknou a bojují za něj a Francouzi promrhali psychologickou výhodu. A nastal známý scénář operetky s názvem Čekání na gól, na penaltu nebo na zázrak.
  |
Úroveň hry ve druhém poločase upadla, takže jsem se chtěl zabavit četbou pamětí Mirka Topolánka. Přivítal bych snad i to, kdyby po Seině připlul na gumovém člunu náš pan prezident. O občasné zpestření se staral jen skvělý Sissoko, pálící do fantastického Patrícia. Protože se znovu ukázalo, že fotbalisti kašlou na to, kdy jsou uzávěrky v novinách, nudný festival se musel dočkat prodloužení i přes pokus o Gignacovo poslední zvonění o tyč. Co jsme komu udělali, když vzorně platíme daně? A tak nakonec rozhodl Éder a pyšní galští kohouti v žalu hromadně seskákali z Eiffelovky...
