I kdybych měl v rukávu témata a nápady jak (dobré moravské) víno, najednou se zablokují dle dávného textu Vladimíra Poštulky pro Pavla Bobka: „V hlavě mé byl kámen snad a pod ním tma.“
Taky mám rád, když mi občané na ulici radí, koho bych měl „z mocných“ příště natřít, strhat, sejmout, nakopnout, demaskovat, prostě dát mu za vyučenou. Za ně, ovšem.
Ba i předevčírem na mne jeden bodrý chlapík přes magistrálu halekal, abych konečně něco napsal o „tý blbý zimě a Miloševičovi“. Jelikož s přízní odběratelů nelze hazardovat, pokorně plním přání a coby medvídek ze známého Pojarova a Štěpánkova cyklu, když se do mě hodí bonbón, vydám... neříkám, že krásný zvučný tón.
Tak napřed ta blbá zima, sníh a mráz a deprese z nich vyplývající. Jestli to takhle s počasím půjde dál, jarní část fotbalové ligy skončí se všemi konečně dohranými odloženými zápasy nejdřív v červenci.
Vůbec se nedivím podnikatelce Libuši Barkové, že se jí zastesklo po teplých krajích, leč takových zimomřivých typů, jako je Viktor Kožený či Radovan Krejčíř, kteří neradi svit palčivého ruzyňského sluníčka, máme víc. Jako by meteorologických pohrom bylo málo, do světa neonormalizační pop music vylézá z ledničky rozmražené duo Kamelie. Ještě zbývá Markéta Muchová, Arnošt Pátek a Pepíček Melen, vezmeme se za ruce a půjdeme si pod vedením dr. Janečka zajásat na spartakiádu.
Dost legrace. Páteční neschválení novely trestního zákona o propagaci komunismu levicovými hlasy Poslanecké sněmovny svědčí o mnohém. Bolševická drzost bobtná jako pohádkový hrneček s nekonečnou kaší. Přes chlácholení předsedy estébáka Filipa se nezměnili ani na vteřinku.
Jaroslav Doubrava začíná v orgánu KSČM Haló noviny vzpomínku na řezníka Miloševiče záhadnou větou: „Byl prý nalezen mrtev ve své haagské cele.“ Ano, třeba to nebyl on, ale Lelíček v jeho službách. Dále pěje dle známých not: „Vyplnila se tak má předpověď, že se rozsudku nedožije. To když jsem viděl, jak se z obžalovaného stal žalobce americké bezohledné krvelačnosti a agresivity.“
Jaksi zapomněl na 200 000 lidí, které měla Miloševičova „nekrvelačná“ genocida na Balkáně na svědomí. A na Srebrenicu, kde nechal popravit osm tisíc bosenských muslimů. Taktéž Václav Jumr v Haló novinách pláče nad mrtvým masovým vrahem a vrchní haagskou soudkyni Carlu del Ponteovou chlapácky popsal: „Onen nejen vzhledem nesmírně ošklivý muž v sukních.“ Zbývá porovnat fotografii, jestli v plavkách vypadá líp než Miroslava Moučková, šéfredaktorka oné kloaky stalinistů.
Andrew Purvis použil nedávno v týdeníku Time výstižný příměr, že miloševičovský režim spálil mosty mezi lidmi, které se znovu postaví až po staletích, a konstatoval, že aspoň čtyřicítka vrahů ze Srebrenice už byla odsouzena. To u nás byla na Karla Vaše a Aloise Grebeníčka vždycky spousta času.
Taky mám rád, když mi občané na ulici radí, koho bych měl „z mocných“ příště natřít, strhat, sejmout, nakopnout, demaskovat, prostě dát mu za vyučenou. Za ně, ovšem.
Ba i předevčírem na mne jeden bodrý chlapík přes magistrálu halekal, abych konečně něco napsal o „tý blbý zimě a Miloševičovi“. Jelikož s přízní odběratelů nelze hazardovat, pokorně plním přání a coby medvídek ze známého Pojarova a Štěpánkova cyklu, když se do mě hodí bonbón, vydám... neříkám, že krásný zvučný tón.
Tak napřed ta blbá zima, sníh a mráz a deprese z nich vyplývající. Jestli to takhle s počasím půjde dál, jarní část fotbalové ligy skončí se všemi konečně dohranými odloženými zápasy nejdřív v červenci.
Vůbec se nedivím podnikatelce Libuši Barkové, že se jí zastesklo po teplých krajích, leč takových zimomřivých typů, jako je Viktor Kožený či Radovan Krejčíř, kteří neradi svit palčivého ruzyňského sluníčka, máme víc. Jako by meteorologických pohrom bylo málo, do světa neonormalizační pop music vylézá z ledničky rozmražené duo Kamelie. Ještě zbývá Markéta Muchová, Arnošt Pátek a Pepíček Melen, vezmeme se za ruce a půjdeme si pod vedením dr. Janečka zajásat na spartakiádu.
Dost legrace. Páteční neschválení novely trestního zákona o propagaci komunismu levicovými hlasy Poslanecké sněmovny svědčí o mnohém. Bolševická drzost bobtná jako pohádkový hrneček s nekonečnou kaší. Přes chlácholení předsedy estébáka Filipa se nezměnili ani na vteřinku.
Jaroslav Doubrava začíná v orgánu KSČM Haló noviny vzpomínku na řezníka Miloševiče záhadnou větou: „Byl prý nalezen mrtev ve své haagské cele.“ Ano, třeba to nebyl on, ale Lelíček v jeho službách. Dále pěje dle známých not: „Vyplnila se tak má předpověď, že se rozsudku nedožije. To když jsem viděl, jak se z obžalovaného stal žalobce americké bezohledné krvelačnosti a agresivity.“
Jaksi zapomněl na 200 000 lidí, které měla Miloševičova „nekrvelačná“ genocida na Balkáně na svědomí. A na Srebrenicu, kde nechal popravit osm tisíc bosenských muslimů. Taktéž Václav Jumr v Haló novinách pláče nad mrtvým masovým vrahem a vrchní haagskou soudkyni Carlu del Ponteovou chlapácky popsal: „Onen nejen vzhledem nesmírně ošklivý muž v sukních.“ Zbývá porovnat fotografii, jestli v plavkách vypadá líp než Miroslava Moučková, šéfredaktorka oné kloaky stalinistů.
Andrew Purvis použil nedávno v týdeníku Time výstižný příměr, že miloševičovský režim spálil mosty mezi lidmi, které se znovu postaví až po staletích, a konstatoval, že aspoň čtyřicítka vrahů ze Srebrenice už byla odsouzena. To u nás byla na Karla Vaše a Aloise Grebeníčka vždycky spousta času.
