Rozhodnutí nebylo jednomyslné a ve straně i v intelektuálských kruzích se stranou spojených se ozvali nespokojenci.
Jedním z těch, kteří byli proti, je i předseda strany Čunek. Ten teď objíždí stranické organizace (začal na rodném Zlínsku) a „trpělivě vysvětluje“. Sám považuje doporučení za nešťastné (stranu rozdělilo) a zjišťuje, že asi 60% členů podporuje Švejnara.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Pokusme se trochu uspořádat nepřehlednou situaci. Za prvé, lidovci jsou jazýčkem na vahách, ale jen napůl. Nemohou zajistit Švejnarovo zvolení (Švejnar nutně potřebuje komunistické hlasy).
Kdyby se to podařilo, stalo by se tak díky Široké koalici od KDU-ČSL po KSČM a Klausův protikandidát by nastoupil na svůj vznešený stolec poněkud umazaný. Lidovci mohou ale spolehlivě zablokovat zvolení Václava Klause.
KDU-ČSL je rozdělena nikoli od usnesení o podpoře Klause, ale od vyvrcholení Čunkovy aféry. Pozoruhodné přitom je, že masivní protičunkovská kampaň médií (zejména těch blízkých ČSSD) je vyvážena poměrně umírněným postojem předsedy ČSSD k Čunkovi v několika televizních debatách.
A v posledních dnech, poté, co se Čunek vyjádřil proti Klausovi, kampaň docela utichla. Vypadá to, jako kdyby pan Paroubek tak říkajíc držel pana Čunka za citlivé místo.
Lidovci nerozhodnou o tom, kdo bude zvolen, ale kdo zvolen nebude. To, že jsou rozděleni, znamená jen, že první prezidentská volba skončí bezvýsledně.
Rozdělenost lidovců však zároveň výrazně oslabí už tak problematickou stabilitu Topolánkovy vlády v jejím každodenním rozhodování. Otázka zní: stojí to lidovcům za to? A co chtějí dělat, pokud vláda padne?
