Rozkulačte tu bandu

 Proto až teď úřady obvinily prvního rozkulačovatele. Ať se na to díváme, jak díváme, pocit pro spravedlnost tu dostává trochu na frak.

 Je dobře, že pachatelé zla jsou hnáni k odpovědnosti. Je dobře, že se tak děje i se zpožděním, že se už předem nešermuje promlčením. Jen ten obviněný působí jako hromosvod všeho zla. Dnes sedmasedmdesátiletý Rudolf Pavlíček provedl v roce 1952 zločin, když rozkulačil – vkrádá se slovo zlikvidoval – celou sedláckou rodinu.

Postupoval podle návodu: nejprve předepsat nesplnitelné dávky, pak združstevnit a na závěr vystěhovat. Proč je stíhán až teď? Protože až teď, devatenáct let po revoluci, víme, že ten návod, ta protikulacká směrnice, sestavená na vrcholu pyramidy KSČ a autorizovaná samotným Gottwaldem, odporovala i tehdejší komunistické ústavě.

Proč nebyli stíháni i jiní a už dříve, když jde o zločin, který rozvrátil celou společenskou vrstvu? Protože to vše víme až teď. Proto je stíhán tehdy jednadvacetiletý mládežník. Celé to připomíná stíhání komunistických pohraničníků, ale s jedním rozdílem. I z „vrahů na železné oponě“, těch, co stříleli na uprchlíky za svobodou, bylo stíháno jen pár malých ryb.

Ale to prý proto, že nikdy se nepodařilo objevit autorizovaný rozkaz ke střelbě na civilisty. V případě kulaků ten rozkaz věrchušky existuje, a přesto je stíhána jen jedna malá ryba. Nevyvázla z toho ta parta osnovatelů lacino?

 Bretův Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu chtěl původně použít paragraf o genocidě, ale ten se týká jen národní, etnické, rasové či náboženské skupiny. Tak zůstalo u Rudolfa Pavlíčka. Je to podivné rozvažování – na jedné straně těžká váha genocidy, kterou si spojujeme s průmyslovou likvidací celých národů, na druhé straně stíhání někdejšího mládežníka, a nic mezi tím. Právě tady vykukuje ten samec právní kontinuity.