O věcech, které jsou jednoznačné, nemíním dále diskutovat ani polemizovat, a tak jen pro Vaši informaci:
1) Czerninův zámek Krásný Dvůr byl „zabrán“ či lépe řečeno „propůjčen“ pro potěšení a rekreaci Hitlerova ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa přinejmenším s Czerninovým loajálním souhlasem a nezastírejme si, byla to pro něj velká čest! Kdyby byl zámek opravdu vyvlastněn, mohl Czernin v roce 1945 požádat o restituci a nebylo by nutné mu ho konfiskovat.
2) Czerninův syn Karl Eugen byl skutečný chudák; padl v roce 1940 při obsazování Francie nacistickým Německem. Pomineme-li tuto skutečnost, za níž určitě nemohl, opravdu doplatil na svou „německou“ národnost, ale myslíte si, že se Eugen Czernin poučil? Za prvé mu bylo velkou ctí, že mu vedle nacistických gauleiterů osobně vyjádřil soustrast i sám říšský protektor von Neurath.
3) Nespokojil se s německou státní příslušností a řešil to tím, že dne 6. 2. 1942 požádal i se svou chotí o udělení říšskoněmeckého státního občanství. Průkazy o říšskoněmeckém státním občanství jim vystavil okupační vládní prezident v Karlových Varech a hlášení o tom bylo současně podáno zastupujícímu říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi.
Opravdu mám dále pokračovat v těchto pokleslých „nářcích“? Pohádky o „zlých cizácích“ ať si pan Kubík nechá pro někoho jiného, s tím jsem nikdy problémy neměl. Mělo by se však jasně rozlišovat a neházet do jednoho pytle noblesní a věrohodnou paní Kristinu Colloredo-Mansfeld s tímto Czerninem nebo upachtěným Ullrichem Kinským, jehož nepochybně „hodný otec“ navštívil v době fašistického ohrožení Československé republiky Adolfa Hitlera.
1) Czerninův zámek Krásný Dvůr byl „zabrán“ či lépe řečeno „propůjčen“ pro potěšení a rekreaci Hitlerova ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa přinejmenším s Czerninovým loajálním souhlasem a nezastírejme si, byla to pro něj velká čest! Kdyby byl zámek opravdu vyvlastněn, mohl Czernin v roce 1945 požádat o restituci a nebylo by nutné mu ho konfiskovat.
2) Czerninův syn Karl Eugen byl skutečný chudák; padl v roce 1940 při obsazování Francie nacistickým Německem. Pomineme-li tuto skutečnost, za níž určitě nemohl, opravdu doplatil na svou „německou“ národnost, ale myslíte si, že se Eugen Czernin poučil? Za prvé mu bylo velkou ctí, že mu vedle nacistických gauleiterů osobně vyjádřil soustrast i sám říšský protektor von Neurath.
3) Nespokojil se s německou státní příslušností a řešil to tím, že dne 6. 2. 1942 požádal i se svou chotí o udělení říšskoněmeckého státního občanství. Průkazy o říšskoněmeckém státním občanství jim vystavil okupační vládní prezident v Karlových Varech a hlášení o tom bylo současně podáno zastupujícímu říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi.
Opravdu mám dále pokračovat v těchto pokleslých „nářcích“? Pohádky o „zlých cizácích“ ať si pan Kubík nechá pro někoho jiného, s tím jsem nikdy problémy neměl. Mělo by se však jasně rozlišovat a neházet do jednoho pytle noblesní a věrohodnou paní Kristinu Colloredo-Mansfeld s tímto Czerninem nebo upachtěným Ullrichem Kinským, jehož nepochybně „hodný otec“ navštívil v době fašistického ohrožení Československé republiky Adolfa Hitlera.
