To je samozřejmě diskutabilní, zvlášť v situaci, kdy má strana v plánu oslovovat středové voliče.
Někteří sociální demokraté zjevně počítají s možností, že se v krajích bude vládnutí dařit a budou moci občanům před parlamentními volbami v roce 2010 představit rudooranžovou vládu jako zcela nevinnou, ba dokonce užitečnou a vhodnou variantu vedení země. Kdyby se tenhle koncept zdařil, mohl by Jiří Paroubek zcela ignorovat antikomunistickou předvolební rétoriku pravice a pravděpodobně by se mu povedlo to, oč usiloval v roce 2006.
Jenže když uvážíme například Moravskoslezský kraj, kde bude hejtmanem Jaroslav Palas, je riziko ohromné. Jako ministr odešel Palas s velikou ostudou, protože se pod jeho patronátem kradlo v pozemkovém fondu a čachrovalo v Setuze. To jej nakonec stálo ministerský post. Nyní je tento bývalý komunista „očištěn“, neboť se za něj zaručil spolustraník Zaorálek.
S komunisty si budou sociální demokraté v mnohém notovat, jenže k plnění volebního programu to zdaleka nestačí. Můžeme s určitostí očekávat, že například při „rušení“ poplatků v krajských nemocnicích narazí kraje na nemalé právní a finanční problémy. Při značném právním nihilismu ČSSD lze předpovídat i vleklé soudní spory a realizaci slibů „v brzku“. Krajské reprezentace se též očekávatelně rychle zapojí do místní korupční praxe, což zajisté též voliče nepotěší.
Uvedení komunistů „do salonu“ však kromě odčerpání voličských hlasů této straně může ČSSD přinést „zdivočení“ jisté části vlastních členů. Že část ČSSD má komunistické kořeny i myšlení, o tom není pochyb a spolupráce s KSČM tyhle spící „tradice“ jen povzbudí. Například vyděračský čtyřmilionový úpis pro středočeské krajské zastupitele je takovým pěkným příkladem. Další můžeme čekat.
Voliči ČSSD nyní v praxi uvidí nejen že jejich účast v krajských volbách Topolánkovu vládu neodstranila, ale i to, že plnění oranžových slibů je limitováno finančními možnostmi krajů. Komunisty do krajských vlád přivedl Jiří Paroubek, zda mu za to budou voliči vděčni, se dozví rozhodně nejpozději při volbách do sněmovny.
Někteří sociální demokraté zjevně počítají s možností, že se v krajích bude vládnutí dařit a budou moci občanům před parlamentními volbami v roce 2010 představit rudooranžovou vládu jako zcela nevinnou, ba dokonce užitečnou a vhodnou variantu vedení země. Kdyby se tenhle koncept zdařil, mohl by Jiří Paroubek zcela ignorovat antikomunistickou předvolební rétoriku pravice a pravděpodobně by se mu povedlo to, oč usiloval v roce 2006.
Jenže když uvážíme například Moravskoslezský kraj, kde bude hejtmanem Jaroslav Palas, je riziko ohromné. Jako ministr odešel Palas s velikou ostudou, protože se pod jeho patronátem kradlo v pozemkovém fondu a čachrovalo v Setuze. To jej nakonec stálo ministerský post. Nyní je tento bývalý komunista „očištěn“, neboť se za něj zaručil spolustraník Zaorálek.
S komunisty si budou sociální demokraté v mnohém notovat, jenže k plnění volebního programu to zdaleka nestačí. Můžeme s určitostí očekávat, že například při „rušení“ poplatků v krajských nemocnicích narazí kraje na nemalé právní a finanční problémy. Při značném právním nihilismu ČSSD lze předpovídat i vleklé soudní spory a realizaci slibů „v brzku“. Krajské reprezentace se též očekávatelně rychle zapojí do místní korupční praxe, což zajisté též voliče nepotěší.
Uvedení komunistů „do salonu“ však kromě odčerpání voličských hlasů této straně může ČSSD přinést „zdivočení“ jisté části vlastních členů. Že část ČSSD má komunistické kořeny i myšlení, o tom není pochyb a spolupráce s KSČM tyhle spící „tradice“ jen povzbudí. Například vyděračský čtyřmilionový úpis pro středočeské krajské zastupitele je takovým pěkným příkladem. Další můžeme čekat.
Voliči ČSSD nyní v praxi uvidí nejen že jejich účast v krajských volbách Topolánkovu vládu neodstranila, ale i to, že plnění oranžových slibů je limitováno finančními možnostmi krajů. Komunisty do krajských vlád přivedl Jiří Paroubek, zda mu za to budou voliči vděčni, se dozví rozhodně nejpozději při volbách do sněmovny.
