Rusko Klaus nekritizuje, zato EU opakovaně

Na naší mediálně politické scéně se ustálil obyčej, že v každé názorové přestřelce s Hradem musí mít poslední slovo prezident, nebo někdo z jeho strany. Tentokrát se úlohy odstřelit můj kritický článek k roli Václava Klause v naší zahraniční politice ujal Tomáš Jirsa. Tvrdí, že moje slova jsou prý „vedena pouze nenávistí k současnému prezidentovi.“  Ale pane senátore, nejsme - a doufám ani nebudeme - v situaci, kdy se postoj k politickým vůdcům hodnotí mírou adorace či nenávisti.  Já jenom jako svobodný občan demokratické země vyjadřuji názor na projevy a dopad chování současného prezidenta.
K té serióznosti: Senátor Jirsa jen opakuje informace, které jako odpověď na článek europoslance Josefa Zieleniece k zahraničním cestám Václava Klause před časem uveřejnil ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře pan Ladislav Mravec. Tyto údaje však účelově směšují státní návštěvy s ryze pracovními. Po ověření údajů i v prezidentské kanceláři a na velvyslanectvích stále platí, že daleko blíže pravdě byla informace Zieleniecova. Ale počítání cest je pro mé výhrady záležitost spíše marginální. Důležitou skutečností zůstává, že  Klaus za  pět let v úřadě neviděl nic kritického na vývoji v Rusku, ale zato nesčetněkrát napadl EU či „europeismus“ –  jak o tom psaly též  LN 30.4.2007 v článku Luboše Palaty „Klaus v Moskvě zaútočil i na EU.“ A platí také, že Klausův boj proti evropské integraci se objektivně shoduje se zahraničně politickými zájmy Moskvy. V Kremlu musejí vnímat jako rajskou hudbu, když hlava členského státu útočí proti EU – natož  přímo na ruské půdě!   
Jirsovy spekulace o nebezpečnosti nestranické politiky mi připadají už natolik recyklované, že snad nestojí ani za komentář. Ale určitě si nemyslím, že by právě to byla největší bolest současného Ruska, či demokracie kdekoliv na světě. Spíše se obávám, že je nebezpečné nadřadit stranictví nad skutečné zahraničně politické zájmy vlastní země.