Neděle 12. května 2024, svátek má Pankrác
130 let

Lidovky.cz

Názory

Vzpomínky na zmizelou zemi. Co najdeme v knize Nejkrásnější tvář socialismu

Vlajka NDR a Německa v Bernauer Strasse na místě, kde stála Berlínská zeď. foto: Profimedia.cz

Názor
Mnozí mají ke konci roku sklon dohánět na poslední chvíli, co předtím nestihli. Aby zkrátka s novým rokem mohli zasednout k čistému stolu. Podobně to mám s knihou, která letos na jaře přistála v mojí poště. Jmenuje se Nejkrásnější tvář socialismu a 99 dalších příběhů ze zmizelé země. Jde o publikaci několika autorů v čele se slavistou Kai Witzlackem-Makarevichem.
  17:43

Je to soubor krátkých textů o některých aspektech života v někdejší komunistické Německé demokratické republice. Spektrum témat, která jsou podávána s lehkou ironií a nadhledem, je široké. Sahá od notoricky známých trabantů a mopedů Simson přes kondomy Mondos až po hojně rozšířené nudistické pláže. Nechybí ani zmínka o obchodech Intershop, jež byly obdobou našich tuzexů, východoněmecké kinematografii, populární hudbě či estrádním pořadu Ein Kessel Buntes.

Značný prostor je věnovaný sportu, který byl pro komunistický režim důležitým nástrojem pro jeho vlastní legitimaci. Proto se také o sportovcích NDR píše jako o „diplomatech v teplákových soupravách“. Zmíněny jsou ale i stinné stránky východoněmeckého sportu v podobě státem řízeného dopingového systému, v jehož důsledku mnohé ze 755 medailí, jež získali sportovci na olympiádách, ztrácejí hodně ze svého lesku.

SIERING: Setkání s „německým Václavem Havlem“

Pro mě byla třeba novinka, že slavný fotbalový klub Hansa Rostock má své kořeny v Krušnohoří, kousek od českých hranic. Protože východoněmečtí sportovní funkcionáři v 50. letech usoudili, že v jižní částí NDR se soustřeďuje příliš mnoho prvoligových týmů, tak ho „jednoduše přenesli“ na opačný konec státu, do Rostocku, na pobřeží Baltského moře. Jde-li o sport, nemůže chybět ani krasobruslařská šampionka Katarina Wittová označovaná za „nejkrásnější tvář socialismu“, která zdobí přebal knihy.

Přelomové události roku 1989, které předznamenaly nejenom pád komunistického režimu, ale i celého státu, jsou zde popisovány přes jejich hlavní politické aktéry. Mezi nimi i sovětského vůdce Michaila Gorbačova. Právě jeho návštěva na oslavách čtyřicátého výročí založení NDR 7. října 1989 měla dát velkému jubileu lesk. Na pravou míru je také uveden údajný Gorbačovův výrok, že „kdo přijde pozdě, toho potrestá život“.

Bývá sice připisován generálnímu tajemníkovi sovětských komunistů, což je ale omyl, jehož se v minulosti dopustil i autor tohoto textu. Ve skutečnosti šlo o novinářskou zkratku západních agentur ve snaze udělat ze šroubovaného prohlášení zprávu použitelnou pro sdělovací prostředky.

V případě knihy Kai Witzlacka-Makareviche jde v každém případě o záslužný počin, který nedokáže zhatit ani občasná kostrbatost překladu.

Co mi v ní však chybělo, byl podrobnější pohled do kulinářského světa někdejší NDR. Aspoň notoricky známá soljanka zde mohla být uvedena, stejně jako brojleři či nejrůznější omáčky, případně všechno, co nějakým způsobem muselo suplovat nedostatek kvalitních potravin a bylo často výsledkem improvizace.

Mimochodem, jídlo východoněmecké provenience slaví v posledních letech v restauracích nových spolkových zemí velkou renesanci. Ale třeba je to námět na další podobnou knihu.