Schwarzenberg ministrem

Jakým tajemným způsobem se na tuto důležitou pozici dostali právě poslední ministři, nepřestane být záhadou, dokonce se zdá, že se tu uplatnil jakýsi negativní výběr: čím méně vhodný kandidát, tím větší šance. V případě pana Jandáka se na tuto funkci poprvé po listopadu 1989 dostal člověk, který důvodně budil dojem, že místo, aby zosobňoval jistou kulturnost, je naopak jejím popřením. Bohužel ani ministr Štěpánek nepřesvědčil, že je vhodným člověkem pro tento náročný úkol. Dokonce i v kontextu české politiky je patrná jejich nedostatečnost, zakrývaná komickými gesty a uraženeckými pózami. Fakt, že v obou případech šlo o herce, by nevadil, naneštěstí se tu ale projevila horší stránka hereckého charakteru.

Prestiž postu ministra kultury od smrti Pavla Dostála (byť k jeho práci by bylo možné mít též různé výhrady) rapidně poklesla. Stal se nejslabším mužem českých vlád, respektovaným snad jen úzkým rodinným kruhem. Je možné domnívat se, že v tom byl možná i úmysl. „Resort“ kultura měl především dát pokoj a nezlobit. Taková politika podceňování kultury však vede jen k hlubší degeneraci politiky samotné a vymstí se všem. Samozřejmě, že post ministra kultury nelze ztotožňovat s kulturou, zvláště s její živou, tvůrčí částí, ta se bez ministerstva v jistém slova smyslu obejde. Ministr kultury má však mimořádnou funkci v tom ohledu, že vnáší do politiky, a tím i do společnosti „kulturnost“, jistou (vysokou) úroveň chování a noblesu. Jeho role je do velké míry reprezentativní a symbolická, tedy v tom smyslu, že skutečně reprezentuje a symbolizuje svůj obor - kulturu - ve smyslu nejen úřadu, ale přímo jako významné, nepostradatelné a pěstěné hodnoty lidské ducha a společnosti. Měl by stát zároveň nad stranami, neboť kulturní život společnosti by neměl být bezprostředně svázán s žádnou z nich (byť politický názor by měl nepochybně mít), měl by jejich nutně omezený horizont a zájmy přesahovat, měl by svou osobností ručit za nadčasové hodnoty, které jsou s kulturou spojeny a měl by je ztělesňovat.

V příštích týdnech se s největší pravděpodobností bude znovu sestavovat vláda. Využijme této příležitosti k obnově prestiže důležitého úřadu. Kde však v české a moravské společnosti takového člověka vzít? Jistě by se lidé našli, tak špatně na tom naše společnost zatím není.

My navrhujeme senátora Karla Schwarzenberga. Je to osobnost celistvá a zralá, člověk mimořádného životního osudu, vzdělání a zkušeností, muž s rozhledem, který výrazně přesahuje českou kotlinu. Přitom je s českým státem hluboce spojen, jak rodovým původem, tak svou dosavadní prací pro něj. Je příkladem věrné a neokázalé služby ideálům, stejně jako svým konkrétním závazkům. Jsme si jisti, že funkci by zastával s šarmem, elegancí a nadhledem, zároveň s přísností a nestranností, jak už to ostatně mnohokrát dokázal. Je to aristokrat věrný demokratickým zásadám i tradicím v hlubším slova smyslu. Nikoli náhodou píše do kolonky profese: hospodský a lesník. Což v obou případech, symbolicky i konkrétně vzato, je přesně ta kvalifikace, kterou česká kultura a společnost potřebuje. Byla by škoda nepověřit senátora Schwarzenberga úkolem, jejž by zastával ku prospěchu nikoli svému, nýbrž nadosobních hodnot.