Dovolte, abych k probíhající diskusi o činnosti Jiřího Janečka a Františka Lamberta přispěla několika poznámkami. O porušení zákona i mravních postojích bylo řečeno dost. Všude se však uvádí zásluha F. Lamberta o stabilizaci rozpočtu ČT. Ve Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Poslanecké sněmovny jsem se každoročně věnovala zprávám
o hospodaření ČT a každoročně jsem kladla zástupcům Rady otázku, na čem televize ušetřila, když mandatorní výdaje se snížit nedaly, poplatky , které platili občané se nevalorizovaly od roku 1997 , ceny za energie, služby rostly a příjmy za reklamu vzhledem k pokřivení trhu klesaly. Finanční úřad také zpětně změnil metodiku účtování a televize se dostala do dluhů. V této situaci Lambertův management přestal investovat do zařízení, dramaticky omezil výrobu dokumentů, filmů, koprodukcí a začal reprizovat. Co je už méně známo je to, že všichni umělci, kteří s televizí spolupracovali si v této zoufalé situaci dobrovolně snížili svoje příjmy. Herecká asociace se dohodla na snížení reprizného, Asociace režisérů a scénáristů si snížila honoráře o 40 %, odboráři se vzdali navýšení, na které měli právo. Šetřilo se na úkor samé podstaty ČT.
V této kritické době jediná položka, která trvale vzrůstala byly odměny managementu České televize a ještě Rada potvrzovala odměnu Jiřímu Janečkovi za to, že ušetřil. Měl to v této situaci odmítnout a solidarizovat se s ostatními. On to však přijal. Českou televizi nakonec zachránil zákon o navýšení poplatků. Vzhledem k tomu, že televize i se souhlasem Jiřího Janečka přijde o reklamu, není pro budoucnost v situaci zvláště růžové. Problémy, na které dlouhodobě poukazuje ARAS nebo jednotlivci jako je Jiří Krejčík by se jistě našly i ve vnitřním hospodaření, tady ale opět nese hlavní odpovědnost František Lambert, protože donedávna měl téměř neomezené pravomoci. Taková je pravda o vyrovnaném hospodaření ČT.
o hospodaření ČT a každoročně jsem kladla zástupcům Rady otázku, na čem televize ušetřila, když mandatorní výdaje se snížit nedaly, poplatky , které platili občané se nevalorizovaly od roku 1997 , ceny za energie, služby rostly a příjmy za reklamu vzhledem k pokřivení trhu klesaly. Finanční úřad také zpětně změnil metodiku účtování a televize se dostala do dluhů. V této situaci Lambertův management přestal investovat do zařízení, dramaticky omezil výrobu dokumentů, filmů, koprodukcí a začal reprizovat. Co je už méně známo je to, že všichni umělci, kteří s televizí spolupracovali si v této zoufalé situaci dobrovolně snížili svoje příjmy. Herecká asociace se dohodla na snížení reprizného, Asociace režisérů a scénáristů si snížila honoráře o 40 %, odboráři se vzdali navýšení, na které měli právo. Šetřilo se na úkor samé podstaty ČT.
V této kritické době jediná položka, která trvale vzrůstala byly odměny managementu České televize a ještě Rada potvrzovala odměnu Jiřímu Janečkovi za to, že ušetřil. Měl to v této situaci odmítnout a solidarizovat se s ostatními. On to však přijal. Českou televizi nakonec zachránil zákon o navýšení poplatků. Vzhledem k tomu, že televize i se souhlasem Jiřího Janečka přijde o reklamu, není pro budoucnost v situaci zvláště růžové. Problémy, na které dlouhodobě poukazuje ARAS nebo jednotlivci jako je Jiří Krejčík by se jistě našly i ve vnitřním hospodaření, tady ale opět nese hlavní odpovědnost František Lambert, protože donedávna měl téměř neomezené pravomoci. Taková je pravda o vyrovnaném hospodaření ČT.
