Seznamy zrádců i nezrádců

Seznamy správně, či naopak špatně hlasujících jsou aktuální stále.

 Když po minulé volbě prezidenta republiky vyrukoval Miloš Zeman se „seznamem 27 zrádců“, trapnost se dala krájet. Nehoní si Zeman své pochroumané ego neúspěšného kandidáta na účet nevinných? Jak je možné po tajné volbě ukazovat prstem na ty „špatně hlasující“? Neznevažuje tak vlastně českou ústavu ten, kdo chtěl být jejím nejvyšším reprezentantem? Jak jsme viděli v sobotu v záběrech z pražského Žofína, poučení není nikdy dost. Premiér Topolánek zahájil své vystoupení na kongresu tím, že vytasil seznam 122 „nezrádců“ – všech zákonodárců ODS semknutých kolem myšlenky hlasovat pro Klause jako prezidenta. Též pěkná ukázka důvěry v tajnou volbu.

 Myslíte si, že Pavel Bém je ještě horší? Vždyť chtěl ukovat z tajné volby ultimátum nejenom pro ODS, ale pro celou vládní koalici. Jenže v principu to zas až takový rozdíl není. Jistě, Topolánek tuhle partii uhrál, přesvědčil, že vládní koalice nemůže být „stranou jednoho muže“, kritiku sebe sama převedl na kritiku do vlastních řad, ale přesto jedna zatrolená věc funguje tak, že na ni můžete vsadit výplatu.

 Prezidentská volba rozklíží těžce sestavenou vládu více než prosazování reformy. A šéf vlády z toho nevybruslí jinak než s pomocí „seznamu nezrádců“. Je důstojnější sestavovat seznamy už předem, nebo až poté? Čert aby tu volbu vzal, mohou si říkat Klaus, Zeman i Topolánek.