Vůči prezidentskému vidláctví jsem shovívavý o dost méně. Ano, dbalost o povrch není tak důležitá jako morálka a inteligence. Ale to snad ani nestojí za řeč. Náš první polistopadový prezident vypadal o něco hůř, určitě méně reprezentativně než druhý, zato byl neskonale kvalitnější muž a lepší představitel státu.
Etika a estetika spolu souvisejí jen volně. Jejich vztah je od Platónovy ideje dobra a krásna filozofické téma; padnoucí kravata a čisté polobotky nejsou v té rozpravě právě určující.
ČTĚTE VÍCE |
Tomáš píše, že každý z nás máme fotky, na kterých vypadáme líp a hůř, a že to nic neznamená. V případě prezidenta to sedí jen potud, pokud ho někdo „vyblejskne“ v blbé pozici. Vyfotit prezidentský pár v oné maturitní místnosti šetrně šlo však pouze, pokud by ten gympl práci outsourcoval Ústřední severokorejské zpravodajské agentuře KCNA.
Na prezidenta a okolí se vztahuje několik základních požadavků. Je mezi nimi i estetický: měl by dbát na solidní reprezentaci. Každý může vypadat důstojně bez ohledu na to, kolik váží a jakou má tvář. Měřítko estetické je sice méně podstatné než měřítka etická a dovednostní, nedůležité však není. Píše-li tedy Tomáš, že nejchytřejší a nejhodnější člověk, se kterým se znal, „vlastně trochu smrděl“, je to jiné, než když na veřejnosti smrdí vrchní velitel.
Znavený „inža“ na konečné v Košířích
Politik je mimo jiné také symbol čili znak, který povrchem sděluje obsah. V prezidentské roli by měl zajistit „repreminimum“: aby se za něj značná část lidí nestyděla. Mně osobně a asi ani Tomášovi by nevadil prezident v pankáčském ohozu se sichrhajckami v uších, ale značné části Čechů by vadil. Proto je zde minimální shoda na většinou tmavých oblecích, většinou bílých košilích a celkově vyžehleném způsobu na různých slavnostech.
Nedivím se tedy těm spoluobčanům, kteří se při pohledu na „první pár“ na té fotce pohoršují. Kdybych to uměl, pohoršoval bych se taky. Zeman vystřihl kreaci zmuchlaného, znaveného „inži“ na konečné v Košířích. Nic méně, nic víc. S jeho pokřivenou etikou a známým intrikánstvím to opravdu nijak nesouvisí. O těch víme z jeho lživé, demagogické prezidentské kampaně, ze soudního rozhodnutí stvrzujícího, že šířil nepravdy o novináři, z jeho premiérování garnituře zlodějů a dlouhé řady dalších skutků jeho politováníhodné politické kariéry.
Buran prezidentem
V této souvislosti tedy pikantně působí Tomášova pointa, k níž se v polemice dopracoval (parafrázuji): To, že u nás může být prezidentem takový buran, hovoří v náš prospěch: „... jsme zatím kultura natolik prostupná a demokratická, že se Zemani, když jsou dost schopní, chytří a obratní, mohou dostat až na vrchol.“ Ano, že u nás prezidentem může být Zeman, o nás prozrazuje až moc, ale nic z toho, co autor uvádí.
Naše hymna opěvuje jara květ skvící se v zahradě. Aby byl symboliky dovršen pohár, navrhuji ústavně upřesnit, že onen květ je vlastně sukulent, stapélie čili smrdutka aneb mršinový květ, který pekelně zapáchá a navíc má tvar rudé pěticípé hvězdy. Každému odjinud bude hned jasné, že krásy lidí zemského ráje nebude hledat na pohled, ale bude muset rýt hluboko pod povrchem.
