Tomáš nemusel ani moc upravovat fazonu. Některé jeho starší články by po drobných redakčních úpravách (odstranění přívlastků jako „židobolševický“) mohly vyjít i v současném komunistickém tisku. Nenávist k demokracii, svobodě a trhu, pocit všeobecného spiknutí mocných, takové myšlenky plně konvenují i jeho současnému publiku.
Letmý pohled na dějiny komunistického hnutí potvrdí, že komunistický antisemitismus je paradox jen zdánlivý. Největší rozdíl je právě v tom publiku. V 90. letech byl Tomáš úspěšně marginalizován. Lidovci a katolíci mu ukázali dveře a byl odkázán jen na cyklostyl.
Dnes je tentýž člověk tváří legální a úspěšné politické strany, jež je žádaným či aspoň přijatelným partnerem od radnic přes hejtmanství až po Lány. Čím to, že tenkrát, v době všeobecného zmatku a tápavého budování demokracie, jsme uměli rozeznat extremismus jistěji než dnes?
Letmý pohled na dějiny komunistického hnutí potvrdí, že komunistický antisemitismus je paradox jen zdánlivý. Největší rozdíl je právě v tom publiku. V 90. letech byl Tomáš úspěšně marginalizován. Lidovci a katolíci mu ukázali dveře a byl odkázán jen na cyklostyl.
Dnes je tentýž člověk tváří legální a úspěšné politické strany, jež je žádaným či aspoň přijatelným partnerem od radnic přes hejtmanství až po Lány. Čím to, že tenkrát, v době všeobecného zmatku a tápavého budování demokracie, jsme uměli rozeznat extremismus jistěji než dnes?
