V připravovaném dokumentu papeže Benedikta XVI. nejde jen o možnost alternativního návratu latinské liturgie. To samo o sobě by ještě krok zpátky neznamenalo. Gregoriánský chorál bude vždy latinský stejně jako zůstane latina jazykem papežských encyklik. Je to kus historie a má to i svá plus.
Horší by bylo, kdyby se do dob před druhým vatikánským koncilem vrátila s latinou i alternativní liturgie. To by už nešlo jen o bohoslužebný jazyk, ale i o mnohem víc: zpochybnilo by to pokoncilní obrácení kněze k lidem, větší účast laiků, kteří dnes čtou s výjimkou evangelia ostatní liturgické texty a podávají i sv. přijímání, dokonce i pod „obojí způsobou“, a celou strukturu katolické liturgie. Nešlo by jen o texty ne zrovna příznivé k Židům.
A protože znám mnoho těch, kdo tyto změny bouřlivě vítají, jako velké odpůrce ekumenismu, pro něž nejsou nekatoličtí křesťané „odloučenými bratry“, ale stále „kacíři“ a vyznavači nekřesťanských náboženství zůstávají „pohany“, obávám se, aby nešlo místo úsilí o sjednocení křesťanů („ut unum sint“) spíše o krok zpět.
Chtěl jsem jen upozornil autora dopisu, pana Hübnera, na to, že věc není zdaleka tak jednoduchá, a připojit se k znepokojení mnoha ekumenicky orientovaných katolíků.
