Poslední slovo Karla Olivy: Škola (divadelní) hrou

Přinejmenším na dvou místech nezačal školní rok zrovna šťastně, neboť se prvňáčkům do jejich prvního školního dne pletli politici. V Ostrově nad Ohří jim předseda vlády rozdával knížku, kterou jsem jako dítě také přečetl – a založil do nejzazšího koutu knihovničky, odkud už jsem ji nevyndal dodnes: při jejím čtení jsem totiž již jako robě měl pocit, že tonu v husté, lepivé a nechutně sladké melase neživotné ukázkovosti toho, jak v ní jsou všichni bohabojní a jak se navzájem milují (o to poslušné zmrznutí na konci mi ani nešlo, nebo si to nepamatuji).