Vážení,
rád bych přispěl do diskuse na téma zákona trestajícího popírání genocidy Arménů, konkrétně bych chtěl zareagovat na příspěvky Jana Zahradila a Vladimíra Nálevky.
Z obsahu obou diskusních příspěvků jasně vysvítá patrný rozdíl v náhledu na problematiku válečného či poválečného masakrování civilního obyvatelstva (bráno z obecného hlediska), kdy v případě Zahradila se vyjadřuje povrchní a rádobypopulární politik a v případě Nálevky odborně fundovaný historik. S názorem Vladimíra Nálevky tak nelze jinak než souhlasit v tom smyslu, že schválení zmíněného zákona sice není příliš šťastným řešením, ale na druhé straně tato skutečnost vede alespoň k připomenutí více než 90 let staré a rozhodně rozporuplné události a následně k rozvinutí jistě potřebné diskuse na téma této nepříjemné a kontroverzní akce. Rozhodně však Nálevka nechce připustit, aby se o tom všem taktně mlčelo a tvářilo se tak, jako by se nic nestalo.
Na rozdíl od poučeného a relevantního pohledu historika nám Zahradil předkládá účelový a tedy poněkud zkreslený pohled politika, navíc nepříliš umně skrytý do nacionálního hávu poválečných česko-německých vztahů, tradičně neuralgického bodu našich novodobých dějin, což je tradičně "silná stránka" páně Zahradilových zahraničně politických postojů. A toto všechno chce navíc Zahradil prezentovat jako oficiální českou zahraniční politiku. V tomto případě si můžeme jen gratulovat k tomu, ža takový člověk nezastává křeslo ministra zahraničních věcí, ale je pouze "uklizen" v Evropském parlamentu, který ho snad časem (?) zkultivuje a promění do té míry, že se bude moci vrátit do domácí politiky (k tomu by jistě řekl své pan Topolánek). Ačkoliv zas tak úplně přesvědčen o té Zahradilově kultivaci a proměně nejsem, když čtu, co je po více než dvou letech působení v EP schopen napsat do velmi seriózního tisku - tedy tak zjednodušující, ale přitom tak nacionálně zabarvený článek na kontroverzní, ale velmi citlivé téma etnických vztahů.
