Čtvrtek 22. února 2024, svátek má Petr
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Slabiny Klausovy argumentace

Názory

  9:51
Václav Klaus reagoval svým článkem Pan Drulák v zajetí neznalostí (LN 19. 11.) na můj předchozí článek Klaus a ekologové v zajetí rovnováhy (LN 10. 11.). Klaus považuje za chybnou argumentaci, v níž ukazuji, že ekologické a neoliberální myšlení sdílí týž základ v podobě schématu rovnováhy. Jeho výtka se opírá o dva argumenty: odlišení ekologů do environmentalistů a poukaz na myšlenkovou bohatost ekonomické vědy.

Český prezident v květnu představil svoji knihu Modrá, nikoli zelená planeta, ve které polemizuje s názory, podle nichž je nejvyšší čas změnit kvůli oteplování chování lidstva. foto: Alžběta JungrováLidové noviny

Oba argumenty se svou podstatou míjejí s mým článkem. Nicméně často se objevují ve veřejné diskusi, a proto stojí za to blíže ukázat, v čem jsou chybné.

Metoda pejorativních nálepek

Rozdíl mezi ekology a environmentalisty patří k osobitým příspěvkům Václava Klause do českých debat o důležitých společenských otázkách. Zatímco ekologie je v jeho pojetí pouze podivným oborem plným metodologických otazníků, environmentalismus představuje nebezpečnou ideologii upírající člověku jeho výsadní místo v přírodě. Tento rétoricky obratný tah umožňuje Klausovi na jedné straně odsoudit ty, kteří se pokoušejí politicky formulovat doporučení vzešlá z ekologického výzkumu, a na druhé straně se hlásit k ochraně přírody. Tentýž osvědčený postup použije, když odsoudí například „europeisty“ a „NGOisty“, a současně odmítne, že by se stavěl proti evropské integraci či občanské společnosti.

 V praxi to funguje tak, že Klaus si v rámci dané otázky vybere pár prvků, které se vejdou do jeho neoliberálního pohledu na svět, ty následně prohlásí za legitimní a zbytek označí nějakou pejorativní nálepkou. Je to rétoricky účinné a z hlediska Klause i logicky konzistentní. Bohužel se tím do debaty dostávají podivné novotvary, kterým rozumí pouze jejich autor.

 O pestrosti a bohatosti ekonomického myšlení nemůže být pochyb a jistě by nebylo správné ho redukovat na schéma rovnováhy. Nicméně jeho dominantní neoliberální proud, jímž jsem se ve svém textu zabýval, tento charakter má. V neoliberálním rámci potom platí, že každý ústupek od schématu rovnováhy sebou nese vysoké metodologické náklady, které se projevují v klesající určitosti, a tedy i užitečnosti jeho modelů.

 Pokud mají neoliberálové říci něco užitečného, rovnováhu potřebují. Ačkoliv přitom mohou nakládat s rovnováhou jako s fiktivním předpokladem, který podle Klause „není výpovědí o reálném světě“, politická a ekonomická rozhodnutí z tohoto předpokladu odvozená již reálná jsou.

 Pokud bych se chtěl inspirovat u Klause, mohl bych mluvit o užitečných ekonomech a škodlivých ekonomistech. Nemyslím však, že by bylo vhodné debatu dále zaplevelovat podobnými patvary.

Autor:
Témata: Václav Klaus

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!