Pátek 21. června 2024, svátek má Alois
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Názory

Socialistické sny Petra Fialy. Pokud je vláda myslí vážně, zvedne lidem zadluženost na desetiletí

Premiér Petr Fiala a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka po jednání vlády 30. dubna 2024, na němž kabinet schválil návrh důchodové reformy. foto: Úřad vlády ČR

Názor
Státní investice nejsou klíčem k ekonomickému růstu, píše Václav Klaus v publikaci Řešením je systémová změna, kterou jsem nedávno četl. A podotýkám, že v mnohém s ním souhlasím. Ostatně všech 19 bodů, které bývalý prezident navrhuje, stojí za diskusi.
  15:00

Považuji je za daleko ucelenější a promyšlenější soubor opatření než chaotický výčet 37 opatření Národní ekonomické rady vlády (NERV). Chci se ale držet úvodní věty, kterou ještě jednou zopakuji, protože ji považuji za naprosto zásadní. Státní investice nejsou klíčem k ekonomickému růstu. V závorce Václav Klaus ještě dodává: je smutné, že to ekonomové neříkají důrazně a nahlas.

Možná jsem málo slyšet, ale říkám to denně. Považuji to dokonce za fundamentální ekonomický spor mezi mnou a vládními neekonomy v čele s Petrem Fialou a jeho tragikomickým restartem Česka. Kategoricky tvrdím, že žádná vláda nenastartuje hospodářský růst. Ten udělá pouze soukromý sektor, zaměstnavatelé, zaměstnanci, velké i malé firmy, živnostníci. A povinností vlády je připravit jim takové tržní prostředí, které jim umožní generovat zisky. Záměrně přidávám slovíčko „tržní“, protože dotační politika naopak trh ničí.

Jaderný tendr jde do finále, KHNP podalo nabídku o den dříve než EDF

Tržní prostředí znamená minimalizaci regulací, předvídatelný daňový systém, motivační odpisovou politiku pro další investice, eliminaci šikany od nekonečných státních kontrol, kvalitní školy, motivaci pracovat a nezneužívat podpory, rychlé povolování staveb nebo například předvídatelnou energetickou politiku státu. Na toto se má soustředit vláda.

Současní ministři ale podlehli dojmu, že strůjcem oživení ekonomiky budou investice do silnic, dálnic a železnic. Nic proti nim. Investiční boom do dopravní infrastruktury jsme nastartovali už v letech 2020–2021, kdy jsme razantně zvýšili výdaje na dopravní stavby o 50 procent, díky čemuž může dnes premiér stříhat pásky. Chápu, že v dobách krizových může stát svými investicemi držet HDP nad vodou, což byla mj. naše ambice v pandemii.

A je pravda, že kvalitní dopravní infrastruktura má pozitivní dopad na budoucí příjmy. Ale striktně odmítám činit to, co dělají vládní hospodáři, kteří zadlužují Státní fond dopravní infrastruktury. Pokud investuji, musím to přiznat ve státním rozpočtu. Pokud nechci zvýšit schodek, nemůžu investovat.

Úplně pitoreskně pak vypadají vládní sny o několika jaderných blocích, vysoce ambiciózní síti vysokorychlostních tratí nebo předražených stíhačkách. To může stát v pořizovacích cenách kolem dvou bilionů korun. Podotýkám navíc k běžným investičním výdajům. A protože na to vláda nemá a popravdě ani vývoj HDP pod taktovkou Petra Fialy nevěstí stran příjmů nic dobrého, znamenalo by to zvýšení dluhu. V horizontu 20 let by to v ceně peněz činilo další dva biliony. Jinými slovy ročně navíc 200 miliard korun investičních výdajů, což je dvojnásobek stavu současného!

Cesta k zisku firem a slušným mzdám jejich pracovníků

Pokud to vláda myslí vážně, musí lidem sdělit, že na desítky let zásadně zvýší zadluženost. Je to stejné jak v domácnosti. Mám-li průměrné příjmy a nemalé dluhy, a přesto se rozhodnu koupit si rolls-royce, měl bych sdělit dětem, že budeme mít úžasný vůz, ale dluhy budou splácet ještě jejich děti.

Stavět se nad hlavním nádražím bude, nová čtvrť vznikne při modernizaci nástupišť

Co tím chci říct? Je určitě dobře, pokud stát posiluje investice. Je to výrazně lepší než utrácet za provoz. Ale je naprosto iluzorní a ekonomicky naivní žít v přesvědčení, že tím uděláme restart. Vytvořme raději prostředí, kde budou investovat firmy. Prostředí, ze kterého firmy nebudou prchat do USA nebo Asie. Prostředí, kde budou zaměstnávat. Prostředí, kde nebudou šikanovaní minoritní akcionáři podniků s účastí státu, živnostníci nebo malé podniky. A konečně prostředí, kde premiér nebude zvedat jakešovsky prst v reakci na to, že soukromé firmy vykazují zisky, ale naopak je za jejich výsledky ocení.

Jen tento přístup vytvoří předpoklad pro zisky firem a pro slušné mzdy jejich pracovníků. To rozhýbá spotřebitelskou poptávku, investice domácností a exporty podniků. A přinese to kýžené příjmy do státní kasy prostřednictvím daní. Nikoliv jejich zvyšováním, které je demotivační, ale jejich důsledným výběrem.

Je tak složité to pochopit?