Po listopadu 1989 jsme zažili výkyv porodnosti opačným směrem a rušení školních tříd, škol i předškolních zařízení, které nám dnes chybějí. Neviditelná ruka trhu umí báječně privatizovat z obecní kapsy do své.
Ale když „náhle“ potřebujeme více tříd, protože se narodilo před šesti lety více dětí, vypadáme stejně jako zoufalí komunisti. Ale počet žáků lze „předvídat“ a též řešit. Jak ministerstvo, tak další zřizovatelé velmi dobře vědí, kolik dětí jim na základní školy nastoupí za šest let. Už se narodily a přinejmenším v matrikách a statistikách jsou zachytitelné.
Politici nechtějí a nedokážou myslet na šest let dopředu, pohybují se v kratším volebním cyklu a občané po nich žádné strategické uvažování nevyžadují. Má nad podobnými otázkami bdít úřednický aparát? Ve fungujících státech určitě. U nás se politici, bez výjimek, starají hlavně o to, jak byrokracii decimovat. Výsledky žel vidíme.
