Rovnou z generální opravy v Hodoníně dosupěl až na Václavské náměstí a budovu chránil tím, že před ní stál. Kolemjdoucí mohli pozorovat jeho chátrání - objevila se plechová vana na unikající olej, pak někdo ukradl zadní světlo a potom už to nějak vyšumělo, prostě obrněnec české armády.
Symbolika této scény je hned dvojí. Před šesti lety dodala věrohodnosti Tvrdíkovu požadavku na moderní a funkční transportéry. A nyní dokládá osud mezitím uzavřené armádní zakázky s firmou Steyr, největší v historii - její realizace chátrá podobně jako obrněnec ještě komunistické výroby na podzim 2001.
Je to vlastně s podivem. Cenou 23 miliard korun transportéry přebíjejí pronájem stíhaček Gripen, přitom mediální pozorností se jim nevyrovnají. Čím to, že stroje, které armáda hodlala nasadit už v listopadu, ještě nemá k dispozici ani k testům?
I korumpovat se musí umět, pomyslí si leckdo při rekapitulaci neblahé historie této armádní soutěže. Proč vlastně vyhrál Steyr, až dosud zásobující transportéry jen rakouskou armádu, nad finskou Patrií s evropskými kontrakty? To přesně nevíme, neboť to bylo tajné. Když už přistoupíme na utajení zprávy výběrové komise i rozhodování vlády, na úpravy cen v poslední chvíli, ať je za to alespoň spolehlivá protihodnota. Ale v našem případě není.
Kdo má vůbec máslo na hlavě? Je jich více. Dílem rakouská firma, tedy vlastně Američané, neboť Steyr patří do koncernu General Motors. Pěkní spojenci, řekne si občan sledující, jak Washington usiluje o radar v Brdech. I samo Rakousko si buduje image nespolehlivosti. Firma Kapsch zápolí s výběrem mýta, Steyr teď s termíny dodávek, nezačneme se bát „rakouských instalatérů“?
Svůj hřebíček do rakve dostává i Unie svobody. Když ministr Kühnl loni smlouvu se Steyrem podepsal, zaniklo to v povolebním ruchu. Teď je ale na čase otázku zopakovat: Co zlomí neblahou tradici armádních zakázek, zahájenou už za lidoveckých ministrů?
