Když jsem v 90. letech nastoupil do Českého rozhlasu, bylo mým úkolem – zelenáče s čerstvým diplomem - "učit mluvit" redaktorské matadory rodu Jana Halase. Jako materiál jsme ve studiu - v mžiku zadýmeném silným kuřákem Halasem doběla - použili kapitoly z připravované knihy jeho vzpomínek na osobnosti, jež v životě potkal (Dodatky). Občas jsem se tak nechal unést textem, že jsem mu zapomněl opravovat jeho tupé sykavky. Pak mě napadla ta ďábelská myšlenka použít nahrávky jako vánoční dárek pro moji literaturymilovnou ženu. Jenže se stalo, že jsem si jednu kapitolu omylem přemazal. Měl jsem tu drzost požádat Jana Halase, zda by mi ji nenamluvil ještě jednou. Bez mrknutí oka tak učinil.
O 10 let později, už jako zaměstnanec jiného média, jsem redigoval rozhovor s ním. V rozhovoru došlo i na velmi bolestivé a komplikované období Halasova života. Upřímnou, probolenou a podle nejlepšího svědomí formulovanou Halasovu odpověď list tenkrát odmítl z ideových důvodů otisknout. Halas se odpovědi odmítl vzdát, nicméně bránil se jen krátce. Nakonec sám vložil ruku do své rány a odpověď přeformuloval tak, jak navrhovala redakce, aniž by přitom byla zkrácena pravda. Takováhle pokora se tehdy vymykala mému chápání a vymyká se dodnes. Jan Halas zkrátka nebyl křesťan huby (tuhle část těla měly u něj předplacenou cigarety), nýbrž křesťan skutků - tedy skutečný. Škoda jen, že se na stáří vrátil do Kunštátu – kdyby se Hospodin rozhodl zničit Prahu ohněm a sírou, měli bychom jednoho spravedlivého jistého.
O 10 let později, už jako zaměstnanec jiného média, jsem redigoval rozhovor s ním. V rozhovoru došlo i na velmi bolestivé a komplikované období Halasova života. Upřímnou, probolenou a podle nejlepšího svědomí formulovanou Halasovu odpověď list tenkrát odmítl z ideových důvodů otisknout. Halas se odpovědi odmítl vzdát, nicméně bránil se jen krátce. Nakonec sám vložil ruku do své rány a odpověď přeformuloval tak, jak navrhovala redakce, aniž by přitom byla zkrácena pravda. Takováhle pokora se tehdy vymykala mému chápání a vymyká se dodnes. Jan Halas zkrátka nebyl křesťan huby (tuhle část těla měly u něj předplacenou cigarety), nýbrž křesťan skutků - tedy skutečný. Škoda jen, že se na stáří vrátil do Kunštátu – kdyby se Hospodin rozhodl zničit Prahu ohněm a sírou, měli bychom jednoho spravedlivého jistého.
