Za prvé: jak je možné, že si Čunek nepamatuje, jak přišel k pěti stům tisíců korun, respektive poskytl postupně několik rozdílných verzí? Nejde přece o multimilionáře (ba řekl bych, že i multimilionáři si právě na takové věci dávají pozor).
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Za druhé: jak je možné, že se prý údajným úplatkem chvástal sekretářce (nepřímo; doplňující informace získala dotyčná posloucháním za dveřmi). Sekretářka je proti Čunkovi očividně zaujatá, nejprve jej obvinila ze sexuálního obtěžování. Tvrdí, že sama na Čunka trestní oznámení nepodala, což je pravda formálně. Nepůsobí o nic lepším dojmem než obviněný.
A nejnověji za třetí: jak je možné, že se „kontroverzní“, jak se dnes říká, podnikatel Vaškůj dostal k e-mailové korespondenci mezi Urbanovou a vyšetřovatelem a Urbanovou a soudní znalkyní, která měla posoudit její věrohodnost? Pan Vaškůj je sice důvěryhodný podobně jako paní Urbanová, ale soudní znalkyně nepřímo přiznala autentičnost mailů a tím poněkud zkomplikovala situaci i vyšetřovateli. Snažila se policie vyšetřování ovlivňovat?
Teď se případem zabývá inspekce ministra vnitra a není jí co závidět. Věc mi vzdáleně připomíná Vraždu v Orient Expresu od Agathy Christie (zde naštěstí, pokud jde o vraždu, tak jen v přeneseném smyslu, o politickou likvidaci). Tam se klíčem k odhalení stalo poznání Hercula Poirota „všichni lžou“. V praktickém životě je to sice situace velmi častá, ale k odhalení podstaty věci většinou nevede.
Je běžné, že k případu, zvlášť takovému, který má chtě nechtě mohutný politický náboj, přistupují účastníci s určitými zájmy. Věc se nějak dotýká (kromě obviněných a svědků, protikorupční policie, státního zastupitelství) taky KDU-ČSL, potažmo vlády (jde vlastně o její bytí a nebytí), teď nově inspekce ministra vnitra, opozice, jmenovitě ČSSD. Zájmů je tu nějak moc. Výkon spravedlnosti vyžaduje zájmy z věci odfiltrovat. V tomto případě to bude to vyžadovat nadlidské úsilí.
Zásluhou nejprve ODS, pak ČSSD (v současné době ČSSD dominuje) se česká politika stala nelítostným bojem na život a na smrt mezi dvěma tábory. Je to jakési koncové stádium postkomunistické napodobeniny demokracie (např. v Maďarsku je už dlouho podobná situace). Hnací silou politiky je opět nenávist, cílem je jako ve válce zničení nepřítele. Každý prostředek je dobrý, hrozí politizace věcí, které politizovány být nesmějí.
Žít ve světě ovládaném nenávistí a hnaném ke „konečnému řešení“ by mělo být pro normálního člověka nesnesitelné. Úděsné je, že u nás to, jak se zdá, nikomu ani nepřijde.
Další komentáře a názory Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Za druhé: jak je možné, že se prý údajným úplatkem chvástal sekretářce (nepřímo; doplňující informace získala dotyčná posloucháním za dveřmi). Sekretářka je proti Čunkovi očividně zaujatá, nejprve jej obvinila ze sexuálního obtěžování. Tvrdí, že sama na Čunka trestní oznámení nepodala, což je pravda formálně. Nepůsobí o nic lepším dojmem než obviněný.
A nejnověji za třetí: jak je možné, že se „kontroverzní“, jak se dnes říká, podnikatel Vaškůj dostal k e-mailové korespondenci mezi Urbanovou a vyšetřovatelem a Urbanovou a soudní znalkyní, která měla posoudit její věrohodnost? Pan Vaškůj je sice důvěryhodný podobně jako paní Urbanová, ale soudní znalkyně nepřímo přiznala autentičnost mailů a tím poněkud zkomplikovala situaci i vyšetřovateli. Snažila se policie vyšetřování ovlivňovat?
Teď se případem zabývá inspekce ministra vnitra a není jí co závidět. Věc mi vzdáleně připomíná Vraždu v Orient Expresu od Agathy Christie (zde naštěstí, pokud jde o vraždu, tak jen v přeneseném smyslu, o politickou likvidaci). Tam se klíčem k odhalení stalo poznání Hercula Poirota „všichni lžou“. V praktickém životě je to sice situace velmi častá, ale k odhalení podstaty věci většinou nevede.
Je běžné, že k případu, zvlášť takovému, který má chtě nechtě mohutný politický náboj, přistupují účastníci s určitými zájmy. Věc se nějak dotýká (kromě obviněných a svědků, protikorupční policie, státního zastupitelství) taky KDU-ČSL, potažmo vlády (jde vlastně o její bytí a nebytí), teď nově inspekce ministra vnitra, opozice, jmenovitě ČSSD. Zájmů je tu nějak moc. Výkon spravedlnosti vyžaduje zájmy z věci odfiltrovat. V tomto případě to bude to vyžadovat nadlidské úsilí.
Zásluhou nejprve ODS, pak ČSSD (v současné době ČSSD dominuje) se česká politika stala nelítostným bojem na život a na smrt mezi dvěma tábory. Je to jakési koncové stádium postkomunistické napodobeniny demokracie (např. v Maďarsku je už dlouho podobná situace). Hnací silou politiky je opět nenávist, cílem je jako ve válce zničení nepřítele. Každý prostředek je dobrý, hrozí politizace věcí, které politizovány být nesmějí.
Žít ve světě ovládaném nenávistí a hnaném ke „konečnému řešení“ by mělo být pro normálního člověka nesnesitelné. Úděsné je, že u nás to, jak se zdá, nikomu ani nepřijde.
