Kupodivu problematika lidských práv nepatří – alespoň mám ten dojem – mezi témata, kterým by byla na veřejnosti věnována prvořadá pozornost. Mluví a píše se o ekonomice, válce, starostech lidí, ale o lidských právech – srovnáme-li to například s devadesátými lety – nikoliv. Důvodem může být i to, že hovořit o lidském právu znamená brát na vědomí, že všichni lidé mají stejná práva, že tedy i někdo další má stejné právo na jiný názor, než mám já. A to se dnes příliš „nenosí“.
Diskreditace jiného názoru
Jiří Přibáň kdysi v jiné souvislosti napsal: „Neumíme přijmout základní předpoklad života ve svobodné, otevřené společnosti, totiž hodnotovou a názorovou pluralitu.“ Zdá se mi, že málokdy to o současném pojetí lidských práv u nás bylo zřejmější než dnes: představa o univerzalitě lidských práv se zcela vytratila.
