Když se v březnu 2005 v pařížské rue Druot dražil fragment iluminovaného rukopisu úryvku z kroniky ze začátku 14. století, uvedený v katalogu pod názvem "CHRONIQUE LATINE RIMÉE RELATIVE À L'HISTOIRE DE LA BOHÊME" bylo dopředu úplně jasné za kolik jej kupec získá. Postarala se o to halasná mediální kampaň, které si nakonec povšimli i v Paříži. Strategie českého státu byla totiž žalostně amatérská.
Zástupce Národní knihovny si byl nabízený rukopis před aukcí prohlédnout. V bulvárním tisku se následně objevily titulky: "Odborník:
dražba latinské Dalimilovy kroniky je bomba!" Generální ředitel NK Vlastimil Ježek dokonce prozradil: "Snažíme se získat peníze prostřednictvím ministerstva kultury a jednáme i o tom, že by byl rukopis stažen z aukce." Copak si někdo u nás myslí, že když si chce napžíklad Getty, Louvre, nebo jiné muzeum v aukci něco koupit, troubí to předem do novin a nebo žádá aukční síně o stažení položky z aukce a její (snad bezplatné) vydání? Ve svém nadšení šli naši nákupčí ještě dále:
zveřejnili částku za kterou chtějí fragment získat. Prý mají 10 miliónů... V tisku byly publikovány výroky, že získat tento rukopis do vlastnictví České republiky se jevilo jako nejvýš žádoucí.
Odhadní cena stanovená aukční síní byla 120.000 až 150.000 €, vyvolávna byla položka částkou 60.000 €. Částka kterou nakonec zaplatil Český stát byla 339 000 Euro. Nastrčení "zájemci" drželi ruku přesně do limitu, který byl předem ve všech médiích publikován. Následně byla skutečnost "získání" rukopisu dramaticky popisována jako "boj" a "úspěch." Nyní se zřejmě schyluje k podobné blamáži. "Česko bude dražit díla od Lichtenštejnů!" hlásá titulek ve čtvrtečním vydání LN. A opět mají nákupčí v kufříku deset milionů korun. Neuvěřitelné!
